Září 2010

Rodina blackových - 1. kapitola

30. září 2010 v 15:16 | yellow-dog |  Rodina Blackových
Ahojky. Dneska (pokud ovšem zbyde čas) sem dám i další kapitolu Lilly Smithové.
Myslím si ale, že čas nezbyde :(.
No tak abych dlouho netlachala...tak tady už to je :

-------------------------------------------------------------------------------------------------------

vyprávění

,,Já se vlastně jmenuju Kate Blacková. Jsem z velmi podivné rodiny. Narodila jsem se v Londýně roku asi 6000 před naším letopočtem. Myslela jsem si že moje rodina je naprosto normální, ale to se rychle změnilo. Když mě bylo 8, tak už jsem nestárla. Ptala jsem se mámy proč to tak je, ale ona se tomu vždycky vyhnula vyhýbavou odpovědí. 3 roky jsem vypadala stejně, až nakonec si mě moje máma zavolala a řekla mi to. Nevěřila jsem jí. Ale pak, když jsem pořád nestárla, jsem tomu uvěřila. Chtěla jsem několikrát spáchat sebevraždu, ale nikdy mi to nevyšlo. Nemohla jsem už ani zemřít. Proč jsem si to zasloužila zrovna já? Co jsem komu udělala? Tuhle otázku jsem si neustále kladla.



                                 v hospodě

Fotograf co se zeptal Lilly na jméno, se ušklíbl. ,,Je to sice moc hezký příběh, ale rozhodně není pravdivý, kde bychom byli kdybychom ti měli věřit.?" ,,Ale já taky nepředpokládám že mi uvěříte, to po vás nežádám, vlastně po vás nežádám nic, to vy jste chtěli, abych vám ten příběh řekla, já ho nechtěla vyprávět, tak chcete ho slyšet, nebo ne?" Zeptala se Kate.
Ano chceme vyhrkl teď už jiný, mladší reportér.
,,Tak dobrá." Řekla Lilly.

Kate Blacková a reportér



vyprávění


,,A chcete vědět, co mi máma předtím řekla? Řekla mi : Víš ty už nikdy nezestárneš Kate. Tvoji, a samozřejmě i moji předci, udělali smlouvu s ďáblem. S ďáblem? ptala jsem se tehy nevěřícně. Ano s ďáblem. Ďábel nabídl kdysi dávno naším předkům smlouvu. V ní stálo, že budou mít nesmrtelnost, ale každé druhé dítě, se s ním bude muset utkat. Pokud prohraje, prohraje svojí duši, a pokud vyhraje stratí nesmrtelnost. Naši hloupí předkové si mysleli, že nesmrtelnost je výhra, ale ve skutečnosti je to prokletí. Domluvila předtím moje maminka. Zpozorněla jsem a viděla jsem jak pláče, a tak jsem se jí zeptala. : A to druhé dítě...? Jsi ty. První dítě jsem byla já. Je mi to strašně líto holčičko, ani nevíš jak mě to mrzí...ale v tu dobu už jsem neposlouchala. Moje tělo a můj mozek nevydržely ten tlak, a zkolabovala jsem. Snažila jsem se umřít, ale uvědomila jsem si, že to není možné. Pamatuji si jak mě tekli slzy, a pak..."



                 v hospodě


Kate viděla jak se k ní všichni nahnuli, aby lépe slyšeli, a doříkávala ,,a tak..." když vtom je přerušila kuchařka. ,,Ta voda co jste si objednali. Bude to 5,89 liber." Kate sáhla do kapsy a vytáhla 10 liber. ,,Ostatní si nechte." Řekla lhostejně. Napila se vody. ,,Ehm... kde jsem to skončila?" Zeptala se ostatních. ,,U toho jak jste chtěla zemřít." připoměl jí jeden z reportérů.


vyprávění 


,,Ale bylo tu ještě něco horšího. Musela jsem se utkat s ďáblem. Bylo to strašné utrpení uměla jsem malovat jako Davinci, zpívat jako operní pěvkyně, a nebo třeba úžasně tancovat. Ale na nic mi to nebylo. Přečetla jsem všechny knížky co kdy byly napsané, ale neměla jsem chuť číst další. Zkusila jsem všechny práce, a už mě to nebavilo. Hnusil se mi celí svět.  A den kdy jsem se měla utkat s ďáblem se blížil. Měla jsem se s ním utkat v roce 1000. Tehdy byl rok 400, a já si myslela, že třeba když se naučím nějaké bojové umění tak ho přeperu, ale brzy jsem si uvědoila, že je to pitomost. Nezáleželo na fyzické síle, ale na psychické síle. Tehdy jsem si byla úplně jistá, že prohraju, a svoji duši ztratím, ale neztratila jsem ji. Věřila jsem."


                  v hospodě



Kate se napila. Viděla jak jsou jejím příběhem zhipnotizovaní. Jeden z reportérů se jí zeptal : ,,A v co jste věřila?" A Kate mu odpověděla : ,,V dobro. Ve svobodu. Ve spravedlnost. A v to že zlo a dobro jsou si rovni." Reportér se ale ušklíbl. ,,Dobro přece zvítězí nad zlem, to ví každé malé děcko.",,Ne. Tvríte nesmysly." Odpověděla mu Lilly.



vyprávění 

,,V roce 1000 to nadešlo. Čekala jsem doma, protože jsem věděla že zlo, vždy přijde samo. A skutečně. Zazvonil pán. Věděla jsem že je to on. Nebyla jsem hloupá. Ale nevypadal zle, vypadal jako bankéř, šoumen a hodný tatínek malé holčičky, ale já věděla že je to on. Věděla jsem to. Podívala jsem se mu do očí, a ucukla jsem. Do očí zla se dlouho dívat nelze. Věděla jsem taky že každý ho vidí jinak. Hloupý v něm vidí příšeru, lakomý v něm vidí zloděje. A já jediná jsem ho viděla takhle. Chleba? Zeptala jsem se ho zdvořile. Ano. Děkuji. Čekala jsem kdy se mě zeptá, věděla jsem co chce říct, v jeho tváři šlo číst jako v rozevřené knížce. Bylo to tak dětinské. A přece se zeptal. Asi si myslel že je to slušné. A jak sej jmenuješ? Na tohle jsem se ušklíbla. Pamatuji si jak se usmál, ne mile, ale usmál se zle. Tak pojď Kate, nadešla doba našeho souboje. Zvedl se, dojedl chléb, a šel ke dveřím. Vybídl mě abych šla za ním, a tak jsem za ním slušně šla.
Dobrovolně jsem šla s ďáblem.
Vzhůru do pekla...


-------------------------------------------------------------------------------
...pokračování příště...
-----------------------------------------------------------------------------------------


Doufám že se vám líbila. Snažila jsem se no :D.
Obrázky jsou namalovány, čeká se na to,až někde vyštrachám foťák.
PS : všimli jste si, že na mě je ta kapitole extra dlouhá :D.
No nic.




Tak zatím ahoj
váš
yellow-dog

Rodina Blackových - úvod

29. září 2010 v 14:53 | yellow-dog |  Rodina Blackových
Ahojky. Možná jste si všimli že jsem smazala některé z anket. Smazala jsem třeba všechny the sims, diplomy atd. protože si myslím že to na tomhle blogu nemá co dělat. Pokud najdu odvahu, (což je nepravděpodobné) opravím moje hrozné hrubky, co jsem napáchala v minulích článcích. (A možná i v tomhle článku, asi to dám do wordu :D). Jinak jestli se vám zdá že je šílenství, rozjíždět dva příběhy najenou (Lilly Smithová, Blackovi) tak máte úplnou pravdu. Ale já šílenec jsem takže co naděláte :D.Inspirace přišla ve snu, a jenom doufám že se vám to bude líbit :) :



-------------------------------------------------------------------------------------
---------------------------------------------------------------------------------------------------
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

V hospodě u tří skřítků, seděla u stolu dívka z černýma vlasama, snažila se vypadat obyčejně, a právě v tom tolik vynikala.
Všichni se snažili vypadat neobyčejně.
Dívka si něco čmárala do deníčku.
Když vtom někdo rozrazil dveře.
Byli z tiskové konference, a hledali právě tu dívku.
Našli ji celkem brzo, a ucukli když se na ně nepřátelsky podívala.
Sedli si k jejímu stolu, protože jinde nebylo místo.
Byli nervní, a poklepávali rukama na stůl.
To obvykle lidé kolem černé dívky dělali.
Nakonec to ale jeden novinář nevydržel, a vyhrkl na černou dívku : ,,A jak se jmenuješ holčičko?"
Černá dívka nadzvedla obočí, tohle si k ní ještě nikdy nikdo nedovolil. Ale novinář byl ještě nezkušený, a tak mu odpustila.
,,Kate." Novináři nad tím jménem ucukli, měla hluboký hlas, plný zloby a nenávisti, tohle bylo i na ně moc.
Kate vypadala na 8 let, ale ve skutečnosti jí bylo 8956 let.
Věděla to přesně protože každý rok si udělala čárku.
Už tím popsala celí svůj blok.
Ten novinář, co se jí zeptal na jméno, byl ale pořád zvědavý.
Kate mu přečetla myšlenky.
Chtěl se zeptat, jestli mu o sobě něco nepoví.
Nechtěla, ale nakonec se nad ubohým novinářem slitovala, a řekla : ,,Nechcete abych vám řekla svůj příběh? Je docela zajímavý. Ale nejdřív my budete muset říct, na koho tu čekáte.
Ten novinář co se jí zeptal na jméno, ihned odpověděl. : ,,Na fotbalovou hvězdu Toma Pooa, tohle je jeho oblíbená hospoda."


...A tak se Kate ušklíbla a začala vyprávět...


Pokračování příště...


------------------------------------------------------------------------------------------
-------------------------------------------------------------------------------------------------------
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Doufám že se vám příběh líbil. Vím že si asi myslíte, že má hodně podivný sny (a to máte tea pravdu.).
Je zajímavý že si žádný moje sny (kromě asi třech) nepamatuju, ale tenhle jsem nezapomněla.
Zvláštní.
No nic, loučím se.




Tak zatím
váš
yellow-dog

Lilly Smith´s - 6. kapitola

26. září 2010 v 19:49 | yellow-dog |  Lilly Smithová
Ahojky. Jak jste si (možná) všimli, dala jsem k mým starým článkům obrázky, aby je to trochu oživilo.
Před chvilkou jsem si vytiskla celou Sandy a svět za zdí, takže mám čtení na spaní :D.
Obrázky s panem V.D. budou, slibuju.
No abych vás dlouho nenudila, tak tady už to je :

--------------------------------------------------------------------------
-------------------------------------------------------------
-------------------------------------------------------------------------------------------
-----------------------------------------------------------




Lilly zase seděla na posteli.
Něvěděla co má dělat, a co hůř ani pořádně nevěděla kdo je, věděla jenom že ze srdce nenávidí pana V.D.
Zase měla deník.
To je dobře.
A měla ten prokletej zlatej náramek...to je špatně.
Přemýšlela co ve svém životě napsala, a zděsila se.
Bylo toho moc.
A většinou to byly horory.
Sakra.
Ale ne...
už zase byla v laboratoři.


---

,,Tak už jsi pro nás něco napsala?" Zeptal se Lilly netrpělivě pan V.D.
,,Ne." Řekla klidně Lilly.
Byla v laboratoři, a pan V.D. se nad ní nebezpečně nakláněl, ještě nikdy ho neviděla takhle zuřit.
Asi mu neměla říkat, aby na ní přestal slintat.
Nevěděla jak z toho ven.
Tentokrát byla doopravdy v průšvihu.
Už týden nebyla ve škole, ale pan V.D. jí napsal omluvenku.
Takže se po ní nikdo nesháněl.
Zatímco ale přemýšlela... jí pan V.D. napojoval k dalšímu hororu.

-------

Zase byla na hřbitově.
A zase doufala, že je to jenom zlí sen.
Pan V.D. kráčel naproti ní, a hrozivě se usmíval.
Lilly polkla.
Už byl pět metrů pře ní když...
...na něj skočil obrovskej žlutej medvěd.
Žlutej není to správný slovo, spíše zlatý medvěd.
Srazil pana V.D. k zemi, a on jenom mžoural.
Popadl ho bílími tesáky, a běžel s ním za kostel.
Tam už byl slyšet jenom křik.
A Lilly si vzpomněla,...ano psala o malé holčičce jménem Lilly, kterou obtěžoval Pán Hrůza.
A když byl Pan hrůza pět metrů před ní... tak stejně jako pan V.D. byl zraněn.
Zraněn.
Takže je naživu, což znamená... že se bude hodně moc zlobit...
Lilly se dala na útěk.
Nevěděla kam, a ani proč běží, ale chtěla prostě utéct tomu divnému světu.


pokračování příště...



-----------------------------------------------------
----------------------------------------------------------------
---------------------------------------------------------------------------
---------------------------------------------------------------------------------------
-------------------------------------------------------------------------


Doufám že se vám kapitola líbila. Moc se v ní sice nestalo, ale přece...
...no snažila jsem se :D.



tak zatím ahoj
váš
yellow-dog

Moje první básnička - u doktora

24. září 2010 v 13:30 | yellow-dog |  Co se jinam nevešlo
Ahojky. Když jsem se nudila, popadla jsem tužku a papír, a vznikla z toho tadyta (ehm...) básnička.
Vím že neumím psát básničky, ale snad mě neukamenujete :D.

Tak tady už to je :




U doktora

Paní přišla k doktorovi,
měla vyrostlé dva rohy.

Doktor na ní pohlédl,
a hned potom usedl.

Zavolal si sestřičku, otevřela na kličku.
Na paní se podívala,
hrozivě se usmívala.

Popadla hned velký nůž,
a ptala se,
kdy začnem už.

Paní přitom omdlévala,
z lehátka hned pospíchala.
Doktor jí zastavil, a růžek jí pohladil.

Sestřička se zasmála, a hned řezat začala.
Po hodině upění, došlo k vysvobození.

A tak paní bez rohů, pospíchala hned domů.

--------------------------------------------------
-------------------------------------------
-----------------------------------------------------------

Včera jsem spala ve škole, a tak jsme to tam zahrály jako divadlo, a musím říct že měla úspěch :D.
No, snažila jsem se :D.

Tak co líbila se vám?



tak zatím ahoj
váš
yellow-dog

Naděje

20. září 2010 v 21:02 | yellow-dog |  Co se jinam nevešlo
Ahojky. Neodolala jsem pokušení napsat článek na toto téma.
-----------

Naděje.
Co vlastně lepšího lidstvo má?
patří mezi ty nejdůležitější věci v životě.
Byly doby kdy lidem zbyla jenom naděje.
A ta je držela při životě.
Doufali v lepší svět, a snili o to že jejich muka jednou skončí...
...naděje vlastně lidem pomáhá.


Někdy, když mi bylo hodně smutno, tak jsem si řekla : zase bude líp.
Naděje prostě dokáže neuvěřitelné věci.
Ti kdož naději ztratí, a nebo jí ani nikdy neměli (sebevrazi) ti jsou na tom hodně špatně.
Celé dějiny, provázela naděje lidstvo, a bude ho provázet, až do jeho zániku.


Naděje prostě umírá poslední. 



víla- na téma naděje

Hrozně moc se omlouvám že je to tak tmavý, ale skenr nemám, a bylo blbí světlo :(.
No snažila jsem se.





Tak zatím ahoj
váš
yellow-dog

4 kapitola - Lilly Smiths

20. září 2010 v 20:26 | yellow-dog |  Lilly Smithová
Ahojky.
Omlouvám se, že jsem tu tak dlouho nebyla, ale prostě nebyl čas.
Mám hotové obrázky na animaci, takže už je musím jenom nafotit, stáhnout si program na animace, a udělat animaci :D. No jo, zní to strašně já vím, ale snad se to povede.
Tak abych vás dloho nenudila, tak tady už to je :




Lilly seděla na posteli.
Tenhle týden už takhle seděla potřetí.
V rukou pevně držela deníček, tak pevně, až jí klouby na rukou zbělely.
Proč zrovna já? Ptala se sama sebe v duchu.
Začala si pohazovat s deníčkem.
Zase jí ho můžou ukrást, a potom nebude v bezpečí nikdo.
Ale co když...
...co když můžou tohle udělat s jakoukoli knížkou, co když jí můžou uvěznit do nějakého hororu?
To není možné.
Nemůže být.
To by museli vynalézt stroj, pod který by dali knížku, a napojili ji na člověka.
Je to jako v nějakém scifi seriálu.
Lilly zamžikala.
Ale ne...
...už zase byla v laboratoři.



-----


Pan V.D. se na ní hrozivě usmíval.
Nevěděla že je zrovna on ten tajemný pán V.D.
Poznala to až když se mu podívala na štítek se jménem.
Polkla.
Pan V.D. nic neříkal, jenom se na ní laskavě usmíval.
Chtěla promluvit, ale nemohla.
Sakra.
Pan V.D. přinesl její deníček a začal v něm listovat, Lilly ho chvilku zděšeně pozorovala, ale pak si všimla ještě něčeho horšího...
...na stole byla knížka hororových příběhů.
Zděšeně se na něj podívala, a on se jen zlomyslně usmál.
Snažila se zvednout ze sedátka lae nemohla, co to...
Začala a ocitla se v hororu.

-----


,,Ale ne." Zašeptala. ,,Ne to ne!" Vykřikla zděšeně.
Byla uprostřed hřbitova.
Pan V.D. kráčel naproti ní.
Asi se sám napsal do knížky.
Pan V.D. už stál naproti Lilly, a jí se zrychlil dech.
Promluvil.
Naprosto klidně.
,,Lilly Smithová, všimli jsme si že máš talent na psaní. ",,Chtěli by jsme tě zaměstnat. Souhlasíš?"
,,Ne." Odpověděla vzdorně Lilly.
A pak si něco uvědomila.
,,Ano. Toto je tvoje povídka, tvoje povídka o tom jak mrtví vylézaly z hrobu, a zabili malou holčičku. Hodila se mi k tomu, abych jí použil jako místo vyjednávání. Je k tomu přímo, jako stvořená." Řekl vzrušeně pan V.D.
Lilly polkla.
,,A vy mi čtete..." Pan V.D. jí ale přerušil. ,,Nenečtem e ti myšlenky, ale člověk je jako knížka. Na tváři má napsáno co si myslí, a minulý týden jsem se ty knížky naučil číst. "
Odpověděl teď už nevzrušeně Pan V.D.
,,Víš, jak už jsi si uvědomila, nebo aspoň jednou tušila, my můžeme svým strojem umísti lidi pouze do tvých příběhů. Ještě jsme nepřišli na to proč. A dokud na to nepřijdem tak tě potřebujeme. "
Lilly si povzdechla.
,,A ty příběhy napíšeš." Šeptal jí teď do ucha pán V.D. ,,Napíšeš je." Šeptal jí hrozivě do ucha.
Už to nebyl ten klidný hlas, který používal předtím.
Tenhle zněl výhružně.
Až moc výhružně.
,,Souhlasíš?" Zeptal se Lilly.
,,A když nebudu souhlasit pustíte mě ven?" Zeptala se vystrašeně Lilly.
,,Ale Lilly, nebuď tak sobecká, nejde tu jenom o tebe, jde tu o tvojí milou rodinku.
Snad nechceš, aby zbytek života strávili na hřbitově, nebo ano? Zapomenuti. Zničili by jsme jim všechny dokumenty, nikdy by neexistovaly."
Lilly zalapala po dechu.
Začala doufat že je to jenom sen.
Pan V.D. vytáhl náramek, byl celý ze zlata.
,,Tady, aby jsi si nemyslela že to byl jenom sen."
Lilly zavřela oči.
A otevřela je.
V ruce držela zlatý náramek.


--------------


Nevěřícně se na něj koukala. Zlatý náramek se neodolatelně blyštil.
Odkud ho jenom má?
Ale pak si vzpoměla na předchozí den.
Ale to byl jen sen, a nebo ne?
Jaký je mezitím vlastně rozdíl?
Ale co když už mezitím rozdíl není?
A nebo co když je rozdíl tak malí, že ani není vidět?
A jak se potom pozná, co je vlastně sen, a co je realita?!

---------------

Pokračování příště.




------------------------------------------------------------------------------
---------------------------------------------------------------------------------------
------------------------------------------------------------------


Snažila jsem se napsat nějaký dlouhý článek. No uznávám že zas tak dlouhý není, ale snad mi odpustíte :D. Jinak omlouvám se že končím otazníkama, ale trašně se mi to líbí :D.
Já osobně teda fandím Lilly.
A komu fandíte vy?
Lilly a nebo panu V.D.?





Tak zatím ahoj
váš
yellow-dog

Sen

17. září 2010 v 9:05 | yellow-dog |  Co se jinam nevešlo
Ahojky. Abyste nebyli moc mrzutí nad tím že nic nepřidávám, tak jsem dávám tenhle článek.

A tady už je :




Sen.
Co vlastně lepšího člověk má? Je to sice jenom myšlenka, ale vy zapomenete v tu chvíli na všechno ostatní a sníte. Každý se někdy zasní. Myslím si že i masový vrah musí někdy snít.
Nebo ne? Já jsem beznadějný snílek.

Občas přemýšlím, jaké by to bylo bez válek, a bez vražd.
Ale pak tu myšlenku rychle zaženu, protože mi přijde nesmyslná.
Jak by lidi mohli žít bez válek. Mohli by bez nich žít třeba 100 let?
Možná. Ale ne věčně.
Možná už vás nudím, svýma článkama...
ale každému se líbí něco jiného.

A o čem vlastně lidi sní?
Někteří o lepším světě, někteří o tom jaký typ řasenky si vezmou na sebe.
Někteří sní o jiných světech.
Snění člověka osvobozuje.

No řekněte, nezasnili jste se, zrovna v téhle chvíli?

 PS : překonala jsem svojí lenost, a připravuju animace :)

víla

Tak zatím ahoj
váš
opět
zamyšlený yellow-dog

Kapitola !!!!!

14. září 2010 v 13:44 | yellow-dog |  Lilly Smithová
Ahojky. Díkyza pozitivní komentáře v minulém článku. Myslela jsem, že mě za ten článek budete všichni nenávidět :D. Zase píšu o volné hodině, takže opět čekejte s mini kapitolou.
Tak abych vás dlouho nenudila... :




Lilly seděla na pařezu a přemýšlela.
Klekla si, a upřně se podívala na pařez.
Opřela se o něj.
Pařez se vysunul.
A lilly koukala do obrovsky hluboké díry.
Skočila.



Lilly byla zase zpátky v laboratoři. Věděla co musí udělat. Popadla deník, co ležel na stole, a utíkala zpátky domů.
 Doma se podívala na tu spoušť. Některé stránky byly vygumované, a některé poničené.
Podívala se na zadní stránku deníky. Bylo tam vyryto : S pozdravem Pan, VD.
Lilly v ten okamžik začala nenávidět Pana VD.
Ale pak si něco uvědomila.
Když dali do deníku jí tak... to můžou udělat s kýmkoli.
Lilly zaklela.




----------------------------------------------------------

Hrozně,hrozně, ale hrozně moc se omlouvám za tu délku, ale prostě není čas :(.
Jsem nenapravitelná.
Ale aspoň bude hodně kapitol :D.



Tak zatím ahoj
váš
uspěchaný
yellow-dog

Zamyšlení

13. září 2010 v 14:33 | yellow-dog |  Co se jinam nevešlo
Ahojky. Takže tenhle článek přidávám ve spěchu, protože mám asi za 20 minut hodinu angličtiny.
Včera jsem se pokoušela napsat článek, (teda vlastně další kapitolu.) o Lilly Smithové. Poprvý jsem to (už úpně na konci) místo uložení vypla, a podruhé se mi vybil notebook :D.
(no řekněte koho by to nenaštvalo. :D.)
Takže vám bude muset prozatím stačit tenhle miniaturní článek.
Možná si ještě dneska najdu čas.


Tak tady už to je :



Zamyšlení

Před chvílí jsem si četla jeden docela dobrý článek, o kopírování. (Autora nebudu jmenovat, protože je to zbytečné.)
Autor psal, že podle českých zákonů se nesmí kopírovat žádné články, obrázky, pixelky apod.
S tím vším souhlasím.
Totiž když někomu zkopíruju obrázek, a dám si ho na blog, tak i když u něj bude zdroj, tak si připíšu aby napsali jako zdroj mě.
Potom někdo ode mě zkopíruje obrázek, ale už bude mít jako zdroj mě.
Takhle se téměř nikdy nedopracuju kdo je vlastně autorem obrázku.
Ovšem po domluvě s autorem - s tím souhlasím.

 a další zamyšlení : Myslíte si, že být jiný znamená slova jako divný, nudný, ošklivý, a nezajímavý?
Podle mě to znamená pravý opak.
Když je někdo jiný tak nutně nemusí být divný, nebo snad ano?
Proč by všichni nutně museli být stejní?
Myslím si, že já patřím mezi ty "divné" ale nevadí mi to.


lední medvídek

stroj
a další zamyšlení... :


Mám ráda dějiny, protože to jsou vlastně jenom příběhy o lidské hlouposti.
Vemte si Johanku z Arku.
Co  provedla světu, že tak špatně skončila?
Nebo třeba války.
Na co vlastně byly (a bohužel ještě jsou) války?
Chtějí to lidi?
Nebo králové?
A nebo třeba politici?
Většinou to chtějí jenom lidi který nemají svědomí, a chtějí z toho jenom peníze, a potěšení že se někdo jiný trápí...
Možná se mnou nesouhlasíte...
to je v pořádku nemusíte mít stejný názor jako já...
Možná už vás tenhle článek nudí...
ale nebojte se ...už končím...


 PS : obrázky moc nesouvisí k textu, ale podle mě to oživily, i když musím uznat že jsou strašně tmavý :(
No snažila jsem se :D.


tak zatím ahoj
váš
zamyšlený
yellow-dog

Obrázky - mix

11. září 2010 v 22:21 | yellow-dog |  Obrázky
Ahojky. Dneska konečně přidávám tolik slibovaný obrázky.
Doufám že se vám budou líbit :).
A tady už jsou :



              Takže takhle obrázek vypadal tužkou...
dívka v malovaném světě
a takhle vypadal když se vymaloval :

dívka v malovaném světě II
a další obrázek :) :

kluk
a další :

obrázek
detail :

víla
a další víla :


víla II
 Tadyten obrázek jsem kreslila asi tři měsíce před prázdninama, a už ani nevím, kde jsem ho vyhrabala :D

dívka u vycházejícího slunce
mini obrázky
Předchozí obrázek možná použiju, když budu mít pokušení zase začít používat pixelky do textu :D. Ale myslím si že tohle už mě přešlo.

sněhulák
panenka III
No jo, moc se mu nepodobá, ale možná že když přivřete oči... :D
emily strange a čert
Panenka IV
Tadyten obrázek je do knížky o Lilly :DO KNÍŽKY
Panenka V
a nakonec Lilly Smithová :


Lilly Smithová


Doufám že se obrázky líbily :).
Doufám že u tohohle článku nenapíšete, že je moc krátký, protože bych se z toho zbláznila :D.



Tak zatím ahoj
váš
yellow-dog

3 . kapitola

11. září 2010 v 12:04 | yellow-dog |  Lilly Smithová
Ahojky. Abych svůj blog úplně nezanedbala, tak vám sem dám 3. kapitolu Lilly Smithové.
Na svou obranu ale musím uvést, že v Září 2010 jsem napsala zatím nejvíc článků, takže lámu rekordy :D.
No nic. Tak tady už to je :


-------------------------------------------------------------------------------------------------

Sakra. Pomyslela si Lilly.
Někdo mi ukradl deníček, a já si toho ani nevšimla, jak jsem byla zasněná.
A teď v něm gumuje.
Sakra.



,,Lilly, probuď se! Musíš co nejdřív najít ten deník, než ho začne přepisovat. Lilly, nebudeš si pak moct jednoduše vymyslet nový svět, protože ten starý by to nedovolil.
Lilly, jdi do ulice Women street, zloděj tam na tebe už čeká. "



Lilly se probudila. Zase nějakej divnej sen.
No co.
Oblékla se, a utíkala na Women street.


Čekala. Zhluboka se nadechovala a vydechovala, jak běžela. Někdo na ní promluvil.
,,Lilly."
Ten hlas Lilly nepoznávala.
,,Ach Lilly, ani nevíš, jak je mi líto že to musím udělat."
,,Co musíte udělat, a proč?!" Řekla nebojácně Lilly.
,,Tohle." Řekla ta osoba, a přehodila přes ní pytel.


Lilly se probudila v laboratoři.
Kolem ní bylo plno zkumavek.
Tohle se jí nelíbilo.
A navíc si nepamatovala jak se sem dostala.

Najednou byla zase ve svém světě. Byl stejný jako předtím ale...
...ona přece teď nepsala a ani nečetla.
Takže... museli objevit způsob jak jí uzavřít v jejím vlastním světě.
Ano, to bylo ono. Všechno bylo skutečnější než kdy dřív.
Proboha. Je to jako vězení.
Ale pak si uvědomila něco mnohem, mnohem horšího je součastí příběhu takže, jí mohou kažkou chvíli vygumovat...
a když jí vygumují tak nebude existovat.
Nikdo si jí nebude pamatovat.
Ani její vlastní matka.


Pokračování příště.

----------------------------------------------------------------

Myslím že to má takový to napětí, a to se mi líbí.
Kapitola opět není nějak extra dlouhá, ale lepším se :D.
Doufám že jste pochopili, protože já to moc nechápu, a to jsem autorka :D.
Možná už sem dneska konečně přidám ty obrázky.


Tak zatím ahoj
váš
yellow-dog

2. kapitola

10. září 2010 v 14:19 | yellow-dog |  Lilly Smithová
Takže, po včerejší ultrakrátké kapitole (:D), jsem se rozhodla, že tahle bude přece jenom delší.
Takže tady už to je :





Sandy si začala broukat melodii. Už zase byla ve svém světě. Už zase byla šťastná.
Zvedla malý kamínek ze země, a začala si s ním bezmyšlenkovitě pohazovat.
Milovala tenhle svět.
Svět bez hádek, hladu, nemocí a utrpení. Svět kde si všichni byli rovni.
Svět který neznal zlo.
To ona ho vytvořila.
Sedla si na nedaleký pařez.
A vytáhla notes.
Rozhlédla se kolem sebe. Tolik věcí se musí opravit. Začala psát. Krajina kolem ní se začala měnit.
Už nebyla na louce uprostřed lesa. Už byla u průzračného jezera, které se jenom třpytilo. Ochutnala vodu. Byla tak úžasně dobrá, tak dobrá jako by to ani nebyla voda, protože voda nikdy není takhle dobrá.
Napila se znovu.
A pak...,,Lilly! Lilly, no tak přestaň už psát a všímej si mě jednou.



DO KNÍŽKY

Lilly přestala psát. ,,Co je mami?!" Řekla rozzuřeně.
,,Už si zase píšeš do toho svého deníčku." Začala jí vyčítat matka.
,,Mami prosím..." ,,Vždyť už jdu."
Klapli dveře.
Lilly se zase pustila do psaní.



Na kraji jezera se objevila elfka. Začala hrát. Tak úžasnou melodii, že i ten nejzlejší člověk na světě se musel zastavit, a poslouchat.
Ale nejzlejší člověk na světě jí neslyšel.
Slyšela jí jenom Lilly.
Kochala se.
Ale kochala se příliš dlouho, a tak zapoměla na čas, a tak se stalo že...


...jí někdo, ukradl deník, a začal v něm gumovat...

----------------------------------------------------------------------------------------------


Doufám že se vám kapitola líbila. Musím přiznat že taky není nějaká extra dlouhá, ale snad je aspoň delší než ta předchozí :D. Strašně mě baví popisovat věci, takže jste možná při téhle kapitole umírali nudou, ale snad se vám alespoň jedna věta líbila.

PS : začínám kreslit obrázky



Tak zatím ahoj
váš
yellow-dog

1. kapitola

9. září 2010 v 18:41 | yellow-dog |  Lilly Smithová
Ahojky. Tak jak jsem slíbila, je tu první kapitola Lilly Smithové. Možná že budu pro jednou pilná, a udělám animovanej film, ale to vám rozhodně neslibuju. Tak tady už je úplný začátek knížky :



,,Lilly, Lilly, ty to tajemství znáš Lilly. Až to bude zapotřebí tak ho vyslovíš před celím světem. Teď už se ale probuď Lilly, čeká tě perný den."




Lilly se s trhnutím probudila. To byl ale divný sen. Otřepala se.
Ach ne. Dneska je zase škola.



                                                      o 3 hodiny později

,,Spí?",,Já nevim štouchni do ní." Lilly se probudila. Celá třída se na ní koukala.
A její paní učitelka nezapoměla být jízlivá.
,,Ááá slečna se ráčila probudit. Tak čti." Řekla jí učitelka.
,,Nevím co mám číst." Řekla pomalu Lilly.
,,Tak ona neví co má číst!" Zvolala dramaticky učitelka, a dala Lilly pětku.

      
Lilly Smithová


Lilly byla doma. Začala si broukat melodii. Už byla zase v dobré náladě.
Otevřela si klíčkem krabičku se svými spisy, a pustila se do psaní...



                                                           pokračování příště


    ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Nic moc. Ale budu se snažit mít to co nejlepší. Jinak vím že je to extra krátký, ale buďte milosrdní, protože je to teprve 1. kapitola :D.
Pokračování bude.



Tak zatím ahoj
váš
yellow-dog

Lilly Smithová

9. září 2010 v 16:56 | yellow-dog |  Lilly Smithová
Ahojky. Připravuju  první kapitolu o Lilly Smithové :). Lilly je 12 letá holka, která svůj život většinou prodlévá ve snách. A když nesní, tak kreslí a nebo píše. Má ale jednu výhodu - zná obrovské tajemství, které zná jenom ona. 


Lilly Smithová

Ještě vůbec nevím, o čem to bude, ale mám alespoň malou představu :D.
Takže se začínám vrhat na psaní, a (snad) sem dneska konečně dám obrázky :).



Tak zatím
váš
yellow-dog

5 kapitola (!!!!!!!!!!!THE END!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!)

7. září 2010 v 15:40 | yellow-dog |  Sandy a svět za zdí
Takže tady přidávám pátou kapitolu Sandy a svět za zdí. Omlouvám se že jsem sem ještě nedala ty obrázky, ale slibuju že do měsíce tu budou. Jinak, četla jsem si interwiew s Lady Vannilkou. Myslím si že by do AK nikdy nezapadli. Nejvíc se totiž podobají blogům s pixelQami a BleskovQami. Já samozřejmě taky v AK nejsem, a tak doufám že si mě nikdo nepřiřazuje k neautorským blogům s PixelQami. No nic, tohle jsem sem prostě napsat musela. A tady abych vás nemučila moc dlouho, je pátá kapitola. :



Sandy zalapala po dechu. Královna se  ale jenom ušklíbla. ,,Tak kde máš svého ptáčka?" Zeptala se posměšně. Zlatý pták  chtěl sletět  ze Sandynina ramene dolů na zem, ale Sandy ho zastavila. ,,Nejdřív musíš dát na černého ptáka něco co máš na sobě." Řekla Sandy královně. Královna si odfrkla. Věděla že když dá něco co má na sobě černému ptákovi,  tak že to co bude bolet jeho, bude bolet i jí. Zalapala po dechu, a sundala si řetízek co měla kolem krku.


Souboj začal, královna se začala kroutit pod tím, jak zlatý pták škrtil černého ptáka. Ale pak se role obrátily, a černý pták začal škrtit zlatého ptáka. Sandy vykřikla. Byla to tak nesnesitelná bolest, že prostě musela vykřiknout. Královna se začala hystericky smát. Zlatý pták padal do bezvědomí, ale pak... Sandy se rozeběhla k černému ptákovi. Popadla dýku co ne náhodou ležela v královnině stole a rozeběhla se. Věděla že každou chvíli by se královna rozeběhla, dýku sebrala, a zabila ji, ale na to teď nemyslela. Důležitý byl jen čas. Viděla jak se královna dala do běhu směrem k ní a zrychlila. A v jedné sekundě zabila černého ptáka. Královna padla k zemi. Vytahovala si z kapsy malou zlatou kuličku, a něco si pro sebe mumlala. Sandy se k ní naklonila, a začala rozeznávat slova. ,,Tohle je jediná cesta jak se dostaneš zpátky domů." Šeptala jí královna do ucha. ,,U bílé královny není žádný východ." To byla její poslední slova. Potom padla.



Sandy si prohlížela tu zlatou kuličku. Upadla jí, snažila se jí sebrat, ale omylem na ní šlápla. ,,Sakr..." Začala. A pak se svět roztočil.



Byla zase zpátky v té komoře. Omítka byla zase na svém místě. A ona v ruce držela sklenici s marmeládou. Asi se jenom zasnila. Šla zpátky do pokoje, a pokračovala v snídani.



------------------------------------------------    THE    END  --------------------------------------


PS : já vím, ale nevěděla jsem co mám napsat, a tak jsem to musela useknout.
PSS : pokud chcete pochopit konec, musíte si přečíst začátek :D.
PSSS : připravuju nový příběh, takže se máte na co těšit !



Tak zatím ahoj
váš
yellow-dog

4 kapitola (!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!)

6. září 2010 v 14:47 | yellow-dog |  Sandy a svět za zdí
Ahojky :). Včera jsem se na počítač bohužel nedostala :(. Tak vám to dneska alespoň trochu vynahradím :). Vím že si moje příběhy moc lidí nečte, ale nejde mi o návštěvnost, ale o kvalitu.
Tak snad jste si přečetly (nebo přečtete) alespoň kousek mého článku :D.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Tak tady už to je :




Sandy otevřela oči, byla zase na tom bílím pegasovi. Rozplakala se, tolik toužila se s ním znovu setkat. Pegas překvapeně otočil hlavu. No samozřejmě! Nikdo si nic nepamatuje! Že jí to nenapadlo dřív! Usmála se a namířila Pegase tím správným směrem.

Sandy opět kráčela do černého království. Před tím se nebála protože byla přímo zaslepeno pýchou, zlostí a zlomyslností, ale teď by byla radši někde jinde. Došla ke strážím. ,,Co potřebuješ holčičko?" Zeptal se jí drsně jeden ze strážných. ,,Chtěla bych jít za černou královnou." Odpověděla Sandy. ,,Dobrá holčičko, jen tu pěkně počkej, vsadím se že až jí poznáš, budeš radši kdyby jsi mlčela." Odpověděli jí se smíchem strážní a odkráčeli.



Sandy čekala. Po 2 hodinách toho ale měla dost, a rozhodla se, že si pro královnu dojde sama. Zalovila v kapsách u šatů, jo tímhle by to možná šlo, pomyslila si Sandy a stčila do zámku drátek.
Po půl hodině zámek konečně povolil. Sandy se snažila být nenápadná, ale moc jí to nešlo, vzhledem k tomu, že byla jediná na centimetr posekané černé trávě kilometry daleko. Uviděla zlatého ptáčka, toho co se tak usilovně pral s tím černým, a něco jí napadlo. Vzala ho do ruky a něco mu pošeptala. Usmála se, a měla pocit že se ptáček taky usmál, navzdory hlavně tomu že byl ptáček.


Zaťukali na hlavní bránu. ,,Vstupte." Ozval se hlas, jakoby vytažen ze záhrobí. Vstoupili, zámek vypadal jinak než posledně. Sandy zaťukala na černé dveře. ,,Vstupte." Ozvalo se znova. Sandy opatrně vstoupila dovnitř. Nejdřív neviděla nic, ale pak jí spatřila. Tak temná a ošklivá jako nikdo jiný. Vypadala jako mumie ticíc let po tom co jí pohřbily.


pokračování příště...


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Vím, v téhle kapitole se nic moc nestalo, a to hlavně proto že jsem polovinu kapitoly omylem smazala, a byla jsem líná psát to znovu.
Myslím že má návštěvnost by byla větší, kdybych byla v AK, ale to je jedno.



Obrázky nakreslím slibuju.

----------------------------------------------------------------------------

Tak zatím ahoj
váš
yellow-dog

Jiné světy

4. září 2010 v 19:55 | yellow-dog |  Příběhy
Ahojky. Takže abych přidala taky nějaký článek rozhodla jsem se zveřejnit moje myšlenky. Každý nemusí být snílek (jako já) ale doufám že se to bude líbit i nesnílkům. Prostě a jednoduše, tady už to je :



Je to úžasné. Můžete vymyslet svět. Lepší než ten náš. Můžete si vymyslet jeho barvu, jeho postavy, jestli to bude svět černý nebo bílý, jestli bude modrý nebo třeba fialový. Je to jenom na vás. Můžete si vymyslet do nejmenších detailů zámek krásné princezny, a nebo třeba brnění statečného rytíře. Máte možnost stvořit nový svět, dokonalý, nebo třeba normální jaký jen chcete. Tak na co ještě čekáte? Popadněte tužku, pero, nebo třeba klávesnici, a utečte do jiných světů!


rytíř
Můžete si vymyslet ve svém světě taky příběhy lidí. Můžete si vymyslet jak budou vypadat, jak se budou chovat, kdo bude zlí a kdo bude hodný, můžete je nechat zabít kdykoli jen chcete, protože ten svět patří vám. To vy jste ho stvořili,  tak si s ním můžete dělat co chcete.


                                                    -----------------------------

Tak popusťte jednou uzdu svojí fantazie, a nechte jí aby se vylila buď do počítače, nebo do deníčku, a nebo třebo do vašeho školního sešitu. Je to jedno. Pokud to nespálíte, nebo nějak jinak nezničíte bude to tam navždy. Pro vás to bude třeba bezvýznamné ale kdykoli se do toho začtete budete zase ve vašem světě. Tak si to představte...

panenka 0089

                                                         ------------------------



Našla jsem (náhodou) úplně užasný blog, takže ten kdo rád sní, tomu to vřele dopuručuji :)
a je : tady.

PS : obrázky jsou už vyfocený jenom čekám na nabití foťáku :)
 PSS : ten rytíř je rozmazanej, ale snad mi odpustíte :D.

tak zatím ahoj
váš
zasněný
yellow-dog

mini příběh - miminko

2. září 2010 v 14:02 | yellow-dog |  Příběhy
Ahojky. Jsem líná psát dlouhé příběhy, a myslím si že stejně většinu lidí odradí dlouhý příběh. Proto začínám číst jednominutovky pro potěšení. A tady už ten příběh je :

,,Áááááá!" Zařvala maminka, a hnec potom se ozval pláč miminka.
Maminka se koukla na to překrásné stvoření. Miminko mělo modré oči, a blonďaté vlasy, stačilo jen nasadit křídla a byl by z něj dokonalý andílek. Maminka se usmála. Odteď už ho bude ochraňovat.

  
dítě a maminka

Nic moc :(. Ale snad vám to stačilo :). Snažila jsem se :D.

PS : obrázky budou k tomuhle příběhu i k noci :)

PSS: první věta se neměla rýmovat, prostě to takhle vyšlo :D.


Tak zatím ahoj
váš
yellow-dog

mini příběh - noc

1. září 2010 v 15:28 | yellow-dog |  Příběhy
Ahoj. Rozhodla jsem se zase sem něco připsat. Doufám že na blog ve školním roce ještě zbyde čas, protože by byla škoda to tady opustit :(. Doufám že si najdu čas. A tady už je mini příběh :


Noc
Byla temná noc a všicni lidé už spali, kromě dvou.
Vrah si natáhl rukavičky a usmál se, tohle na tom vždycky tolik miloval.
Oběť se rozklepala. Věděla že tohle jsou její poslední chvilky.
Oběť zakřičela.
A padla k zemi.
Vrah se zasmál, takhle se už dlouho nepobavil.
Sundal si rukavičky, a bez výčitek svědomí, šel klidně domů...


Smrt

Snažila jsem se :D. Doufám že se vám to líbilo.


Tak zatím ahoj
váš
yellow-dog