Rodina Blackových - smrt a slzy

19. října 2010 v 17:21 | yellow-dog |  Rodina Blackových
Ahojky. Poslední článek, jak jste si mohli všimnout, byla animace. A téma týdne je fantasy.
Hmmm... ještě popřemýšlím jestli já beznadějný snílek něco sesmolím na téma fantasy.
Snad jo... obrázky jsou už namalovány, stačí je jen nahrát do počítače, oříznout v photofiltru a bude hotovo.
Ale abych se nerozepsala... to si nechám na rodinu Blackových.

---------------------------------------
Deník :

S maminkou šlo všechno líp.
Už mě bavilo žít.
Jedinkrát v životě mě bavilo žít, a to bylo v té době když jsem byla se svou mámou.
Sec svou milovanou mámou.
I teď když na to vzpomínám tak mě přepadne smutek.
Proč zrovna ona. Proč jsem ne já?
Asi už tušíte, že to co sem teď napíšu, nebude veselé.
Ani nevíte jak moc to sem toužím nenapsat... ale, radši psát hořkou pravdu než sladké lži.
Život není vždy sladký.

,,Mami, já mám strach." Přepadla mě úzkost. Byli jsme tehdy s mamkou na rybách, a já cítila tu hrozivou atmosféru.
,,Neboj, nic se ti nestane Kate."
,,Ale já se nebojím o sebe, ale o tebe. Pamatuješ jak na tebe minule koukal?"
,,Nemáme se čeho bát, Kate věř mi. Nic se ti nestane."
,,Vypadá to, že tu nejsou žádné ryby, radši půjdeme jinam."
,,To je dobrý nápad mami."
Tehdy jsem ještě nevěděla že nás někdo sledoval. Někdo, koho jsme znali. Ďábel. Vím že se smál. Smál se když... nemám sílu to sem napsat.
Už nemám sílu.
Od té doby co máma... tak nemám sílu.

V hospodě


Něco bylo s Kate.
Novináři se na ní zvědavě dívali.
Ignorovala je.
V očích něco měla. Že by to byly slzy?
Ta silná Kate Blacková měla v očích slzy?
Ona?
Ta která neplakala, ani když jí ďábel vysával duši?
Tak která plula až na kraj světa, pro to, aby zachránila malou bezvýznamnou holčičku?*
Kate Blackové tekly po tvářích slzy.
Byly, stříbrno modro průhledné.
A chvílemi byly černé.
Kate se rozklepala ruka.
Snažila se jí nějak zkrotit, ale nešlo to.
Tak tedy psala jiným písmem.
Kterým už potom psala pořád.

Deníček


Šli jsme zpátky z ryb.
Cítila jsem tu atmosféru.
Jako... jako by se blížila smrt.
Pomalu, ale vytrvale.
Cítila jsem, že máma to taky poznala.
Ty její zlaté vlasy... byla tak nádherná.
Vsávala jsem se do ní pohledem.
Když tu nás zastavil nějaký pán.
Měl kapuci na hlavě, takže jsme mu neviděly do očí, ale cosi se mi na něm zdálo falešné.
Chtěla jsem jít pryč.
Když tu jsem se zarazila.
Prodával ryby. Tak počkat... jdeme z ryb, a najednou narazíme na pána s kapucí na hlavě který prodává ryby?
A navíc je má až nepřirozeně voňavé a dokonalé.
Mě se zdál už od první chvíle naprosto falešný.
Ale mámě ne.
Ona nevěděla co je to zlo, neuměla ho rozpoznat od dobra. Všem na světě věřila.
Snažila jsem se jí nenápadně naznačit, kdo si myslím že to je, ale nepochopila to.
Nepochopila mě.
Vždycky pochopila co jí naznačuju, ale tehdy ne.
Nepochopila to.
A hned se zeptala kolik stojí kapr.
,,Ten je za jednu službičku."
Řekl prodavač jakoby smutným, starým hlasem starého dobrého rybáře. Byl falešný.
Měla jsem toho dost.
Sebrala jsem odvahu, a chtěla mu rukou stáhnout kapuci, ale ucukl.
Bodejť by neucuknul.
Byl falešný.
A v naší podivné hře podváděl.
Nehrál fér.
Zlo vlastně nikdy není fér.
,,A jaká by ta služba měla být?"
,,Odnesete mi tu rybu tamhle na hřbitov."
Viděla jsem jak máma zkameněla.
Tohle nečekala.
Na hřbitov... asi jí to stejně jako mě přišlo trošku podezřelé.
Ale za chvilku na to hzapomněla a popadla košík plný ryb.
Muž v kapuce jí nasměroval.
Znovu jsem proti němu vyjela.
Ale byl rychlí.
Na mě až moc rychlí.
Zadržel mi ruku těsně před kapucou.
Byl to on. Nikdo jiný není rychlejší než já.  Kdepak to není žádný stařeček co prodává ryby.
Ale já to věděla. Kdyby mě byla poslechla. Ale bylo pozdě a navíc... si ještě pořád myslí že je to prodavač ryb.
,,Podvádíš." Zašeptala jsem mu tehdy.
,,Jsem zlo, a zlo obvykle podvádí."
Máma už byla na hřbitově.
Věděla jsem co přijde.
Ušil to na nás.
Podváděl.
Máma položila ryby. Cítila jsem jak se ďábel usmál. Jeho hra s ní byla téměř u konce. Dělalo mu dobře že se usmívala taky, nevěděla nic o tom, že to není ten ubohý starý dobrý prodavač ryb, za kterého ho stále považovala.
A pak jsem to poznala.
Všechno jí docvaklo.
I to, že nechce zabít jí.
Ďábel se otočil směrem ke mě, a pomalu si začínal sundávat kapuci. Teď byl silnější než já. Přemůže mě. Zemřu.
A pak... v mžiku vteřiny kdy jsem nemohla nic udělat, přede mě skočila.
Obětovala se pro mě.
Ještě do teďsi pamatuju jak zařvala.
Zlo jí vysálo duši.
Němě jsem tehdy zírala na tělo toho úžasného stvoření.
Blonďatá a krásná. Tak nádherná.
Viděla jsem jak se ďábel smál.
Neměla jsem sílu cokoli mu udělat, a jenom jsem ublíženě zašeptala : ,,Podváděl jsi."
A on mi stejně odpověděl : ,,Ale ty taky."
Pak na mě mrkl a řekl : ,,Jsi na řadě, Kate Blacková. Těším se, až z tebe vysaju duši. Zbyde jenom tělo. Duše bude navždy uvězněna v mém světě. A kdo za to může Kate? Kdo za to všechno může? Tvá již (ušklíbl se) zesnulá matka.
Nevěděla jsem co mám dělat.
Moje tělo ale předeběhlo moje myšlenky. Moje ruka vyletěla do vzduchu, a stáhla ďˇáblovi kapuci kterou si mezitím zase nasadil. Byla jsem rychlejší. Jeho oči byly rozžhavené do červena, a zlostně na mě zírali. Ano sundala jsem mu kapucu, ale k čemu mi to bylo? Mohla jsem se mu tak maximálně podívat do očí. Opět bude dobro bojovat proti zlu.
Ale dobro není silnější než zlo. Vlastně není ani slabší. Zlo a dobro jsou si rovni. Ale existuje ještě jedna věc.
Hloupost.
Lidská hloupost, a to je vlastně v jistém ohledu taky zlo.
Věděla jsem co přijde.
Já nebyla ta hloupá.
Podíval se mi do očí. Nepůsobilo to na mě. Nijak. Zlo na mě nemohlo.
Byli jsme vyrovnaní. Nevyhrával. Myslím si, že se do něj tehdy ze mě dostala špetka dobra, takže na mě nemohl. Po tří hodinách to vzdal.
A udělal něco co bych od něj nikdy nečekala...
...nabídl příměří...

----------------------------------------------
pokračování příště....
----------------------------------------------------------

Tahle kapitola doopravdy nebyla moc veselá. Snad se vám ale přesto líbila.


tak zatím ale ahoj
váš
yellow-dog























* Dobrá o tomhle se dozvíte v budoucnu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Chcete abych psala pokračování Blackových?

Ano, chci 87% (20)
Ne, nechci 13% (3)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama