Anděl - 3. kapitola, nebe

2. listopadu 2010 v 20:43 | yellow-dog |  Anděl
Ahojky. Mám neodolatelnou touhu psát. To je snad dobře. Nebo ne? Většinou už na konci příběhů píšu totální kraviny, ale co. Aspoň se pobavíte, no ne? :D.
Asi ne.
Mám v hlavě tolik myšlenek, s kterýma bych se chtěla podělit, ale to bych se nejspíše upsala k smrti :D.
A abych touhu psát, na alespoň malou chvíli zmenšila, přidávám třetí kapitolu Anděla.
Snad, se vám bude líbit alespoň na 1 procento.

PS : Nezdála se vám minulá kapitola tak trochu moc fantasymagorie? :D. Všimla jsem si toho až když jsem to pročítala potřetí :D.

PSS : Omlouvám se red-cat, slíbila jsem, že neprozradím co je zač :D. Ale uvaž, jmenuje se to Anděl, a on je krásný, a má na zádech dva hrbolky :D.

PSSS : Obrázky se kreslí, brzy* je sem určitě přihodím.

PSSSS : * tak za dva týdny :D.

PSSSSS : Vidím, že to nějak přeháním s PS :D. Další PS budou na konci článku :D.


3. kapitola

Letěli jsme, bylo to nádherné ale...
Ale.
Chytla jsem se ho pevněji.
Usmál se, ale nebyl to ten úsměv co jsem znala. Byl to mrazivý úsměv. Proletěli jsme kolem červánku. Usmála jsem se. Byla to nádhera, i přes to že mě chtěli zničit, to byla nádhera.
Věděla jsem kam letíme.
Najednou jsme zastavili.
Zastavili jsme u brány. Démon. Jeho hnusná ruka se otřela o jeho překrásnou tvář.
,,A co ona?"
,,Přítel."
,,Musí projít kontrolou."
,,To není nutné."
,,Myslím si, že to nutné je."
,,Nesdílím s tebou tvůj názor."
,,To je dobře, každý na to můžeme mít názor svůj."
,,Dej jí na váhu."
,,Ne."
,,To se bojíš?!" Úšklebek v jeho tváři, byl víc než viditelný.
,,Ano." Zašeptal potichu.
Démon se rozřehtal.
,,Tak on se bojí!" Smál se.
,,Pusť nás dovnitř."
,,Dobrá, když půjde na váhu tak to půjde."
Cítila jsem, jak jeho stisk povoluje. Souhlasil s tím.
Šla jsem tedy na váhu.


,,Dobrá."
,,Co?! Tak prošla nebo neprošla?!"
,,Prošla."
Viděla jsem, jak se vítězoslavně usmál.
,,Stal by se z ní anděl, kdyby byla mrtvá."
Viděla jsem jak se na něj podíval. Ta zloba v jeho očích. Kdyby pohledy mohli vraždit, sesul by se démon k zemi, probodán osmi sty noži.
Ale pohledy vraždit nemohly.
A tak se démon vítězoslavně ušklíbl.
,,Ale ona mrtvá není." Pronesl pohřebním hlasem, jakoby vytaženým ze záhrobí.
,,Co není, může být, stačí jen zavolat."
Viděla jsem jak se napnul. Asi mě chtěl chránit.
Když v tom se otevřela brána.
,,Vstupte."
,,Díky." Už se jenom ohlédl zpátky na démona, který dělal, že nevidí ani neslyší nic, kromě toho co by slyšet měl.
Vstoupily jsme.
Neexistovala větší nádhera. Nebyly slova které by to všechno popsali. Tak krásná slova neexistovala.
Udiveně jsem na něj pohlédla. On se šťastně usmál. Konečně byl doma.
Zastavily jsme u zaltého vodopádu.
,,Dojdu pro Paula, zatím si to tu prohlídni."
Rozhlédla jsem se kolem sebe. Byla to nádhera. Neexistovala slova, která by to popsala.
Já jsem seděla u zlatého vodopádu. A když píšu zlatého, tak myslím doopravdy zlatého. Napůl zlato, napůl voda, od vodopádu, se linul úžasný čerstvý vzduch. Seděla jsem na kameni. Který mě doslova hřál. Do dneška nevím, jak to dělali, ale ten kámen byl jak topení. Napravo ode mě byla cesta. Ta cesta byla, jakoby ani nepatřila do tohoto světa. Byla tak... studená... chladná jako led. Ptáček si mi sedl na rameno. Ohlédla jsem se. Měl červánkovité zbarvení. Byl to tak úžasný svět... napravo ode mě bylo nebe. Červánky, modrá barva, všude kam se podíváš. Zlaté slunce, které úplně bilo do očí. A na červenkách bylo krásné...
,,Jenny!"
Tenhle výkřik mě přivedl zpátky na zem*.
Jack a Paul kráčeli směrem ke mně.
Jack se snažil tvářit šťastně, ale viděla jsem, že něco není v pořádku.
,,My... echm, echm,... my jsem... tedy jsme chtěli..."
,,Chceme ti vymazat paměť." Vložil se do toho rázně Paul.
To nebylo dobré.
Vyjeveně jsem na něj podívala.
,,To jako... mojí paměť?!"
,,Nebude tě to bolet."
,,Ale..."
,,Nebudeš si pamatovat, nebe, tenhle rozhovor, a ani Jacka... kterého to víc než mrzelo když se se mnou do krve hádal."
Nenávistný pohled, a všestrané odkašlání mluvilo za své. Nechtěl abych na něj zapoměla. Nechtěl se rozloučit.
Bolestně jsem se na něj podívala. Tohle mi přece nemohou udělat. Nemohou mi vymazat paměť.
To není jako v počítači, kde jenom zmáčknete delete, a je to.
Prosebně jsem se na něj zadívala. A on to asi neunesl.
,,Nesouhlasím s tím, Paule. Pokud máš takovéhle zlé názory, nezasloužíš si být v nebi."
Koukal na něj, jak by ho někdo přibyl kladivem k zemi.
,,Ale... to... to... si... nesmíš... dovolit..." Vykoktal.
,,Smím."

Vybídl mě, abych mu nasedla na záda... a vyletěl z nebe zpátky.
,,Bylo to tam nádherné."
,,Dostalo se tam zlo."
,,Cože?!"
,,Slyšela jsi, dostalo se tam zlo, a nějak ovlivnilo Jacka."
,,Vysvětli mi to prosím."
,,Já jsem mrtví. Stal se ze mě bůh ví proč anděl. Ale Paul, je anděl od narození. Narodil se v nebi. Neměl v sobě naposledy ani kousek zla. Já mám v sobě víc zla než si dokážeš představit. Možná i víc zla než dobra, ale... jádro mám asi v pořádku." Usmál se.
,,Ale Paul byl..."
,,Do Paula se dostalo zlo. Vím to. Nahlédl jsem mu do hlavy. Chtěl tě zabít Jenny, a ta touha byla tak usilovná, že ani nemohl ke konci pořádně mluvit."
,,Mě?!"
,,Někdo si velmi přeje tvoji smrt Jenny.
Někdo...




Na jiném místě, a v jiném světě

,,Nesmíš mě zklamat."
,,Ano pane."
,,Jinak tě zničím, rozuměl jsi mi?!!!"
,,Ano pane."
,,A neodpovídej pořád ano pane!"
,,Ano pane."
,,Stráže?!"
,,Ano pane?"
,,Od teď mi nikdo nesmí říct "Ano pane""
,,Ano pane."
,,Nikdo od teď nesmí říct pánovi "Ano pane", jinak ho čeká..."
,,Soud."
,,Ano pane soud. Přesně tak."
Pán se tiše sesul k zemi. To je parta blbců pomyslil si.



Seděla jsem tiše uprostřed velké kupy listí.
Najednou jsem bezmyšlenkovitě popadla velkou kupu listí a hodila ho.
Začala jsem se smát.
Právě jsem přišla na recept dobré nálady.
Taky popadl kupu listí, a hodil jí do mého rozesmátého obličeje.
Konečně jsem konečně žila.
Konečně jsem byla šťastná.**

--------------------------------------------------------------------------------------
pokračování příště...
-------------------------------------------

Tak už končím
váš
yellow-dog


* Zpátky na zem, jako zpátky do nebe na zem :D. Doufám že chápete protože já to nechápu :D.
** Inspirace přišla dnes :D. Ano red-cat. Ano :D.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Chcete původní verzi knížky Sandy a svět za zdí?

Ano chci
Ne nechci

Komentáře

1 red-cat red-cat | Web | 2. listopadu 2010 v 22:37 | Reagovat

Takze 1.to vypravi ta Jenny nebo jsi to zazila ty,ze tam rikas napr.Já jsem seděla u zlatého vodopádu
2.listi,hazeni listi a hazeni listi po sobe=pred skolou :-D
3.nejlepsi nakonec ano pane,ano pane,ano pane(to je parta blbcu) :D  :D neeej
krasa ;-)

2 Neela-hime Neela-hime | Web | 3. listopadu 2010 v 15:07 | Reagovat

na tvém blogu sjem tedy poprvé, tudíž povídku neznám, ale co jsem si přečetla kousek, musím říct že píšeš hezky - a u "Ano pane" jsem se musela zasmát :) Doufám, že si najdu čas na přečtení ^^
Mimochodem, moc děkuju za hezký komentář :)

3 yellow-dog yellow-dog | Web | 4. listopadu 2010 v 14:52 | Reagovat

[1]: Právě jsi přišla na to, proč tolik miluju psaní :-D .

4 yellow-dog yellow-dog | Web | 4. listopadu 2010 v 14:55 | Reagovat

[2]: ,,Ano pane." Ani nevím jam mě napadla taková blbost :D.
Díky. Jsem ti strašně vděčná, že sis to přečetla, ani netušíš, jak moc mě to těší :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama