Měsíční princezna - 2. kapitola

13. listopadu 2010 v 12:40 | yellow-dog |  Měsíční princezna
Ahojky. Slibuju že dnes se nubudu tolik vykecávat jako minule, a přijdu rovnou k věci.
Obrázky jsou nakresleny, a některé i vymalovány, čekám jen na to až mi konečně půjčej foťák,


-------------------------------------------------------------

,,Zase spím."
,,Ano."
,,Chytli mě?"
,,Nechytli. Běžela jsi 20 kilometrů, a pak jsi padla vyčerpáním."
,,Takže jsem padla."
,,Ano."
,,A kde jsem teď?"
,,V listí, spíš."
,,A až se probudím..."
,,...budeš zpátky ve svém světě."
,,Chci zůstat tady."
,,To nejde Alone."
,,A proč ne?"
,,Nejde to, a ty to moc dobře víš. Nevím proč to na mě zkoušíš."
,,Je mi zima."
,,Ano, já vím."
,,Opičáku, prosímm zzůůssttannu ttaddy ssssss.... sss... ttebboou."
Opičák přivřel oči. A kývnul. Věděl že tím porušil všechna pravidla co jsou ve vesmíru psána, ale bylo mu to jedno.
,,Až se probudíš v hoře listí, jdi po mapce kterou ti teď dám. Dovede tě k velikému tlustému stromu. U toho musíš uvěřit že je tam můj svět. Nemusíš říkat slova, ani mít kouzelnickou hůlku, stačí uvěřit tomu že tam je. Za chvilku se vzbudíš. Pamatuj že tohle nebyl jenom sen, a poslechni mě. Jinak tě chytí. Ale teď už si pospěš. Musíš vstávat."

Alone se s trhnutím probudila.

Vyděšeně se koukla na své ruce.
Měla v nich mapku.
Podívala se zpět na opičáka. Něco se na něm změnilo...
...ano, usmíval se.
Alone se také usmála.
Nebyl to jen sen, bylo to něco mezi snem a zkutečností.
Podívala se zpět na mapku. Nic tam nebylo jen prázdný papír.
Alone si povzdechla, a vzpomněla si na to co opičák říkal.
"Pamatuj, stačí jen uvěřit."
Vzala mapku do rukou, a zavřela oči.
,,Já věřím, já věřím, já věřím, já věřím, já věřím, já věřím, já věřím, já věřím..."
Z papíru se pomalu začala stávat mapka.
Věděla kam má jít.
A tak se vydala na cestu..."


Alone seděla u stromu.
,,A co mám jako dělat teď?" Zeptala se plyšového opičáka.
Mlčel. On mlčel vždycky, jenom ve snu nemlčel.
,,Já věřím."
,,To nestačí. Uveď kód."
,,Nemám žádný kód."
,,V tom případě, sem nesmíš. Jak jsi se vůbec o nás dozvěděla?"
,,Od opičáka."
Alone slyšela hluboký nádech.
,,Opičáka?"
Alone zavřela oči, a nemohla se divit.
Byla v jiném světě, vlastně v nějaké tmavé místnosti, opičák se krčil v koutě.
,,Opičáku..."
,,Chytili nás."
,,A co bude dál?"
,,To ví jen sám pánbůh..."

-------------------------------------------------------
pokračování příště...
---------------------------------------------

Doufám že se vám to alespoň na jedno procento líbilo.
A omlouvám se za pravopisné chyby, které jsem omylem napáchala.


tak zatím ahoj
váš
yellow-dog
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Kolik si myslíte že je Alone let?

5-6 8.7% (2)
7 8.7% (2)
8 17.4% (4)
9 4.3% (1)
10 4.3% (1)
11 13% (3)
12 13% (3)
13 8.7% (2)
14 8.7% (2)
15 0% (0)
15-18 4.3% (1)
18-25 0% (0)
25-50 0% (0)
50-350 8.7% (2)

Komentáře

1 Berenika Berenika | E-mail | Web | 14. listopadu 2010 v 9:41 | Reagovat

Jsem tedy zvědavá, kolik jí bude. Svůj typ si zatím (radši) nechám pro sebe :-D Skvělé, skvělé, skvělé... Nemůžu se dočkat další kapitolky.

2 Mija Mija | 14. listopadu 2010 v 17:26 | Reagovat

:-D :D hezký... jen nevím co je skutečnost a co neskutočnost xD

3 yellow-dog yellow-dog | Web | 15. listopadu 2010 v 16:21 | Reagovat

[2]: Asi to budu oddělovat, a psát :
realita
sen
Jinak se v tom za chvíli nevyznám ani já :-D.

4 yellow-dog yellow-dog | Web | 15. listopadu 2010 v 16:22 | Reagovat

[1]: Díky. No snad jí stihnu do konce měsíce.
I když...
no uvidíme :-D.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama