Měsíční princezna - 3. kapitola

15. listopadu 2010 v 17:01 | yellow-dog |  Měsíční princezna
Ahojky. Minulí článek, se vám (usuzuju podle komentářů :D) moc nezamlouval.
Tentokrát se místo kruté reality ozvala Tena, která bohužel nenapsala email ani blog.
Ale tak už to asi chodí.
Když mi někdo nadává není břece blbej aby psal svůj web.
Ale já bych jí nenadávala.
Nadávala bych jí jenom v tom případě, že bych zjistila že má růžový blog s blesQovQami.
To by se mě potom asi bála.
Ale kdyby ho měla autorský...
No nic.
Odpověděla jsem Teně, asi nejdelším komentářem co jsem kdy napsala.
Takže tímto považuji věc za uzavřenou.
Pro všechny kdo by nevěděli kolik mi je let...
je mi 12.
A chci aby mi 12 zůstalo napořád.

----------------------------------------------------------
--------------------------------------------------------------

Alone se choulila k opičákovi.
,,Kde to jsme?"
,,Nevím."
,,Kdo nás vůbec vězní?!"
,,Nevím."
,,Víš vůbec něco?!"
,,Nevím."
,,Opičáku, co se to s tebou děje?"
,,Omlouvám se, neposlouchal jsem, říkala jsi něco?"
,,Kde to jsme?"
,,V tvé myšlence."
,,Cože?"
,,Podařilo se nám dostat do tvé myšlenky."
,,Takže jsme součást myšlenky."
,,Ano."
,,Neexistujeme."
,,Existujeme, jsme součást myšlenky."
,,Nejsme hmotní."
,,Ne to nejsme. Veškeré vzpomínky na nás jsou vymazány, žijeme pouze v myšlence. A jelikož my také myslíme, vytváří to pro nás prostředí."
,,Nerozumím."
,,To je dobře."
,,Opičáku... takže my si myslíme tohle prostředí?"
,,Ano."
,,Cokoliv tedy vymyslíme, to se stane tímto prostředím."
,,Ne."
Alone vypadala zmateně. Podívala se po rozích tmavě červeného nalakovaného pokoje.
Vzpomínka... ano vzpomínala si na to.
Na to, jak jí přesně na tomhle místě zemřeli všichni, které potřebovala.
Máma, táta, rodina a všichni přátelé též.
A pak jí tam podstrčili tu falešnou mámu.
Jak na to jen mohla zapomenout?
Jak jen mohla na vteřnu uvěřit, že ta falešná bába je její maminka?
Vyhrnuly se jí z očí slzy.
Opičák jí objal.
,,No tak Alone... neplač, určitě bude brzy líp..."
,,Nebude..."
,,Bude, uvidíš."
Opičák věděl co se jí vybavilo.
Byly v tý vzpomínce.
A pak si něco uvědomil.
Vyjeveně zíral na dveře, a čekal co přijde.
Někdo vešel.
Alone. Jako vždycky znuděně přišla za školy, a práskla s taškou o zem.
Skutečná Alone jenom němně přihlížela.
Vracela se jí ta strašná vzpomínka.
Najednou někdo zaklepal.
Myšlenková Alone se ohlédla.
Dovnitř vešli všichni její přátelé i rodina.
,,Hodně štěstí Alone. Dneska je tvůj velký den, slavíš narozeniny."
Myšlenková Alone se usmála a všechny je objala.
Všechny je naposledy objala.
A potom... se všechno nějak zvrtlo.
Oknama vletěli do pokoje černé postavy.
Do obličejů jim nebylo vidět. Měly kápě.
Malým ukazovátkem ukázaly na mojí maminku. Viděla jsem jak se třese,  nevěděla co dělat.
Pak zmáčkli kohoutek. Něco bílého, zlatého a zaroveň modrého z ní vyletělo. Byla to duše. Uvěznila se v jejich nádobce.
Myšlenková Alone jenom němně přihlížela, se slzami v očích.
Namířily to na její přátele, a rychla zmáčkly kohoutek.
Potom na jejího tátu, a potom...
na samotnou Alone.
Alone věděla co přijde.
Ale ona umřít chtěla.
Smrti se nebála.
Proč byjste se taky bály smrti, když vám všechny zabili?
Přátele, rodinu všechny.
Zrovna když slavíte své narozeniny.
Není to zas tak dávno.
Tři měsíce... ani ne.
Jak to že si na to skutečná Alone napamatovala?
Jak je to možné?
Skutečná Alone právě teď seděla v koutě.
Kolena si tiskla k hlavě a brečela.
A pak... se najednou celá sesypala.
Je fajn když se vám vrátí vzpomínky.
Pokud ovšem nejsou tak hrůzostrašné jako vzpomínky Alone.
Někde ty vrahové ještě jsou, s tím jejich ukazovátkem, co vypadá jako zapalovač.

Ale Alon už je nikdy nechtěla potkat.
Pokud někoho z celého srdce nenávidíte, a nepřejete si ho za nic na světě potkat, tak to neznamená, že ho nepotkáte.
Naopak.
Zákony schválnosti fungují všude.
Bohužel.

----------------------------------------------------------------------------

Pokračování příště...

----------------------------------------------------------------------------------

----------------------------------------------------------------------------------------------

------------------------------------------------------------------------------------

Tahle kapitola nebyl nijak extra veselá.
Prostě se ocitli ve vzpomínce.

Vím že to není nic moc, ale snad se vám to alespoň na jedno procento líbilo.


Tak zatím ahoj
váš
yellow-dog
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Kolik si myslíte že je Alone let?

5-6 8.7% (2)
7 8.7% (2)
8 17.4% (4)
9 4.3% (1)
10 4.3% (1)
11 13% (3)
12 13% (3)
13 8.7% (2)
14 8.7% (2)
15 0% (0)
15-18 4.3% (1)
18-25 0% (0)
25-50 0% (0)
50-350 8.7% (2)

Komentáře

1 dorian-gray dorian-gray | Web | 15. listopadu 2010 v 17:20 | Reagovat

Ale jo je dobré, když se dětí cvičí ve psaní smysluplných textů, prospěje to češtině jako jazyku a prospěje to autorům trénujícím vyjadřování ve větách. Minulý článek, tvrdé y, mužský neživotý rod.

2 yellow-dog yellow-dog | Web | 15. listopadu 2010 v 20:48 | Reagovat

[1]: Omlouvám se, ihned opravím hrubku... snad rychle... :-D.
Díky že si čteš moje povídky.
Nevím jestli vám (ti?) mám tykat nebo vykat. Přijde mi zvláštní že vám (ti) mám vykat, když mi je 12 a tobě...
tobě...
??? :-D
PS : asi jsi omylem vynechal n u neživotný :-D, ale to je asi jenom překlep :-).

3 Berenika Berenika | E-mail | Web | 21. listopadu 2010 v 16:28 | Reagovat

A mě se to nelíbilo na jedno procento, mě se to líbilo přesně na 1000 a půl procenta XD (kolik že je půl procenta?) Každopádně nedávej na jeden komentář. Už jsem to psala, ale normální člověk s alespoň průměrným iq tohle nenapíše. A autorský bloger, který má pravděpodobně iq trochu vyšší, když se vyčlení z normální společnosti právě těmi autorskými texty a obrázky, ten tohle považuje za snížení. Alespoň ti, které líp znám. Ta ,,Tena" či jak bude obyčejná husička s blogem, který někdo hodil do kopírky.

P.S. - Jak si tak čtu komentáře. Já si píšu i s dospělými, mnohem staršími než já, ale jakmile si nepíšeš s někým, kdo není Karel Gott, platí na nternetu myslím takové věkové příměří, nebo jak tomu mám říkat. Vykat na blogu není potřeba. Taky bych mohla všude psát, že je mi čtyřicet, a nikdo by mi nevykal :-D není to potřeba, ale uvolnit se potřeba je XD

4 yellow-dog yellow-dog | Web | 22. listopadu 2010 v 13:33 | Reagovat

[3]: Páni velký komentář !
Popravdě mě názor Teny ani moc nezarmoutil. Rozhodně byla lepší než krutá realita :D.
Já budu asi všem nadále tykat, protože...
No prostě proto :D.
Jsem strašně moc ráda, že se ti to líbilo :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama