Špatný den

11. listopadu 2010 v 18:32 | yellow-dog |  Co se jinam nevešlo
Ahojky. Každý to znáte. Každý den prostě není nejlepší, a dnešek byl mým špatným dnem.
Už od rána mi bylo špatně, a rozhodovala jsem se, jestli jít a nebo nejít do školy, ale nakonec jsem tam šla. S bolestmi břiše jsem se jako ve zpomaleném filmu oblékla, a šla.
Ve škole to bylo první 4 hodiny docela fajn. Žádný extra špatný známky, a všichni v pohodě.
V 5 pátý hodině mě začalo bejt hodně blbě, a učitelka na matiku do mě hučela příklady.
Šla jsem si sednout, a nevydržela jsem to. Rozbrečela jsem se.
Ani nevím proč, ale rozhodně ne, kvůli tý blbí matice. Brečela jsem a brečela, z toho jak jsem blbá že brečím. No zkrátka zase jsem byla blbá.
Na otázky ,,Proč brečíš?" jsem odpovídala. Třemi slovy.
,,Je mi blbě."
Nechtělo se mi vysvětlovat proč, a nač. Zkrátka mi bylo špatně.
Hned mi všichni začali vysvětlovat, že taky nechápou matematiku, a že nebrečej.
Neměla jsem sílu jim to vymlouvat.
Chtěla jsem jenom jít domů, kde mě nikdo neuvidí, a potichu brečet.
Škola opravdu není nejvhodnější místo na poplakávání.
Vlastně si ani nemůžu vzpomenout, na to proč jsem brečela. Možná kvůli bolestem břicha, možná kvůli tomu jak mi svět najednou přišel šedivý, možná kvůli spolužačce která mi nechtěně ublížila tím, že mě upozornila že nemám zrovna dobře učesané vlasy.
Proboha jak bych je asi mohla mít učesaný, když jsem se sotva oblíkla?
Pravda. Nemám je moc učesaný každý den ale...
Ale.
Vždycky je tu nějaké velké ale.
Za tenhle článek se strašně moc stydím.
Stejně tak, jako za to co se dneska stalo ve škole. Připadalo mi to jako noční můra.
Ale...
pak... tedy vlastně o 2 hodiny později jsem si řekla moje let it be...
Život přeci půjde dál, i přes ukrutné bolesti břicha, no ne?
Ale stejně se stydím za to že jsem brečela.
Ale já už jsem holt taková.
Všechno si hned beru strašně osobně.
Prostě přecitlivělá...
... a hloupá...
Na moje nervy pomáhá jenom kytara, papír a tužka a nebo čokoláda. V nejlepší variantě všichni tři spolu s počítačem.




A tak už se tedy loučím....
váš
smutný
šťastný
ubrečený
stydlivý
a hlavně zmatený
yellow-dog
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 yamashi yamashi | Web | 11. listopadu 2010 v 18:49 | Reagovat

ňuňuňu :33 stává se mi to taky, jen to obvykle spolknu... cítím se vždy jako bych byla hrozně... malá... a neměla kontrolu nad svým životem... mé tělo mi dělá zle z čeho mám špatnou náladu, všichni po mě něco chtějí .. a já bych nejraději šla někam do temného kouta kde jsem jen já a molekuly kyslíku a aby mi všichni dali pokoj a když přijdu domu tak sem zlá na všechny okolo a zamknu se v pokoji a mamince se to nelíbí a tak to odnese můj modem... -__-

2 Porcelánová Baletka (Lady-iLL) Porcelánová Baletka (Lady-iLL) | Web | 11. listopadu 2010 v 19:10 | Reagovat

to se mi také stalo ,prostě to nebyl tvůj nejlepší den :/ ,je mi to lto moc mě to mrzí ,že si tak musela trpět taky to poznám :(....,někdy se divím jak můžou ti spolužáci být takový svině..předpokládám ,že zítra zůstaneš doma .).

3 soni-elite soni-elite | Web | 11. listopadu 2010 v 19:26 | Reagovat

nový blog, navštívte ma a pomôžete mi v rozbehnutí. ďakujem :)

4 Destiny Destiny | Web | 12. listopadu 2010 v 16:08 | Reagovat

Myslím, že toho na tebe bylo moc a matika tě dorazila, následoval výbuch. Já si své výbuchy vylívám agresivitou, jsem hodně agresivní.. Na slzy u mě moc často nedojde a hlavně když už , tak když jsem sama, párkrát jsem si zaslzela i ve škole, ale nějak jsem to začala ovládat.
Matika mi totálně nejde :/
Zabrnkej si na kytaru, dej si kousek čokolády a úsměv se na svět, protože i když je často hnusný, občas přeci jen stojí za to :)

5 Destiny Destiny | Web | 12. listopadu 2010 v 16:09 | Reagovat

you  are not alone

6 Shariony Shariony | Web | 12. listopadu 2010 v 17:21 | Reagovat

Z toho si nic nedělej.. Měli by tě spíš pochválit za to, jak jsi statečná, že jsi do školy vůbec šla. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama