Anděl - 8. kapitola

12. prosince 2010 v 16:23 | yellow-dog |  Anděl
Ahojky. Moc velký ohlas minulá kapitola Anděla nevyvovala. Jediný, kdo rozhodl o tom, jestli Olga bude žít, jsem byla já. Hlasovala jsem pro to, aby ještě žila. Přece jenom je to tak lepší.
Stejně bych jí nenechala zemřít. Ne... Olgu mám na to moc ráda. Stačilo mi to, jak mě sebralo, když umřela Kate Blacková. Z té skutečnosti, se snažím... zabíjet mé postavy co možná nejméně.
Za boha nemůžu najít ani pět důvodů, proč píšu tenhle článek.
Možná proto, že mě bolí břicho, a potřebuju se z toho vypsat.
Možná taky proto, že chci dokončit Anděla, a pokračovat v měsíční princezně. Další důvody nejsem schopná najít. Vidíte, nejsou ani tři.
Pracuju na animaci, kterou dělám už asi dva týdny. Ti co mě znají, už jistě uhodli.
Ano, je kreslená... i když vlastně i malovaná. Nejdřív nakreslena černou propiskou, a potom už klasicky vybarvená vodovkama.
Vidím, že už se zase rozepisuju, ale nevadí mi to.
Dnes mi to nevadí.
Zase jsem byla v knihovně. Další plenění knihovny... ano. Objevila jsem tam knížku Nekonečný příběh. Byla schovaná úplně dole, pod regálem, ale já jí stejně objevila.
Takže teď jí večer před spaním hltám, s lampičkou u postele.
Asi už vás trápit nebudu.
Nyní... :



-----------------------------------


Když utíkáte, a nevíte před čím, tak utíkáte velmi dlouho. Ale snažit se utéct před světem není dobré.
Stejně vás tak jako tak... dohoní.

Seděla jsem pod stromem. Přesně po měsíci běhání jsem se zastavila. Moje rudé vlasy byly strašně moc rozcuchané, a byla jsem strašně špinavá. Jack byl kdovíkde, a já byla hladová a sama. Dokonce se mi po něm stýskalo.
Vlastně se mi stýskalo po všem.
Po tom, jak se na mě Olga zubila, po tom, jak jsem byla s Jackem... dokonce i po mé staré škole s paní učitelkou Hiou, která rozsedla pět žáků.
Stýskalo se mi po mém starém životě.
Ale teď jsem začínala život nový... sice horší ale...stejně...
,,Ahoj! Sem tě hledala... ani nevíš jak dlouho sem tě hledala..." Oči se mi rozzářily.
Ihned jsem pochopila o koho jde. Takový hlas mohl mít jenom jeden člověk.
,,Olgo!" Rpozkřičela jsem se, a radost v mém hlasu, asi vycítila i ona protože ironicky dodala : ,,Sem ti chyběla co?" Rozeběhla jsem se k ní. Málem jsem jí porazila na zem. Tak velikou jsem měla radost.
Byla ještě mokrá. Asi byla u toho rákosu. Rozesmála jsem se.Ona se začala taky smát. Smály jsme se asi hodinu, když si něčeho všimla; Jack tu nebyl. ,,Kde je Jack?" Zeptala se starostlivě. Do očích se mi znovu vlily slzy. Na všechno jsem si teď vzpoměla. ,,Šššššš...." Snažila se mě uklidnit Olga.
,,Dal ti kopačky?" Zeptala se tiše. ,,Ne." ,,Tak ti nějak ublížil?" ,,Ano... to ano." ,,A jak?" ,,Využil mě. Jenom mě využil. A od koho jsem se to dozvěděla? Od ďábla. Od něj ne. Je tak strašně... dokonalý.... nehodily jsme se k sobě."
Obě jsme zmlkli. Obě jsme věděli že jsme se k sobě hodily.
,,Zapomeň na něj... nestojí za to, aby jsi pro něj uronila jedinou slzu." Usmála se na mě tehdy Olga. A potom jenom tiše dodala : ,,Holomek."
Smutně jsem se rozesmála.
Nestál za to. Ale toho hlásku jsem se nezbavila nikdy... jak já ten hlásek nenáviděla.
Využil tě... jsi sama...jenom s tou... s tou... stařenou... co je tak slabá... a,..stejně umře... jsi nula... jsi sama... jsi nedůležitá... jsi neužitečná... zmiz už konečně z tohohle světa... a neotravuj Jacka... který je o tolik lepší než ty... o tolik hezčí... o tolik zkušenější... o tolik lepší než ty... jsi přece nula...
Položila jsem svojí hlavu, na Olgi rameno. Zavřela jsem oči, cítila jsem jenom, jak mě hladí po rameni... jak mě uklidňuje. A pak... jsem usnula.


V mém snu jsem byla v poušti. Sama v poušti. Chtěla jsem vodu, a ode mě asi dvacet metrů byla studna. Chtěla jsem tam dojít, ale asi dvacet centimetrů od studny, jsem se nemohla pohnout dál. Natahovala jsem ruce jak jsem mohla, ale stejně jsem nedostala ani kapku vody. Vysychalo mi v krku, tak usilovně jsem se snažila... a pro nic za nic. Najednou jsem za sebou uslyšela ledový, nepřátelský hlas.
,,Ahoj Jenny." Řekl nepřátelsky Jack. Žadonivě jsem se na něj podívala. To vedro mě mučilo.
,,Jacku mohl bys..." ,,Ale jistěže." Natáhla jsem ruku, a ponořila jí. Voda ale byla až hluboko dole.
,,Nemáme vědro?" ,,Ne." Naklonila jsem se nad studnu, to vedro mě mučilo. A jak jsem se tak nakláněla nad studnou, tak mě Jack strčil, a já přepadla. Hrůzou jsem křičela a padala a padala. A on se smál. Tím jeho zvonivým smíchem. A křičel jenom za mnou : ,,Tak onečně dostaneš tu svojí vodu, co?" Podívala jsem se mu do očí. To nebyl Jack. Jack by tohle nikdy neudělal. Byl to ďábel.
Ještě pořád jsem padala jen vzduchem, až za pět minut jsem dopadla do vody, tvrdé jako beton.
Padala jsem a padala, už jsem se několikrát napila vody... a pak... když už jsem se měla naposledy nadechnout... jsem se probudila.

Olga mě poklepávala po rameni, a starostlivě se po mě dívala. ,,V pohodě?" Zeptala se. ,,Ano."
,,Noční můra viď?" Podívala se na mě. ,,Ano." Oddechla jsem si. ,,Jenom noční můra." Olga ale jakoby zvážněla.
Snaží se ti dostat do mysly Jenny... ďábel. A jak je vidno, daří se mu to." ,,Ovládá mojí mysl?" Zeptala jsem se značnou panikou v hlase. ,,Zatím ne, ale možná se ti tam dostane pokud se nebudeš bránit. Jack tě má rád Jenny. Nikdy by ti neublížil." Podívala jsem se jí do očí. Mluvila pravdu.
Jack mě má rad.

......................................................................................

Všmli jste si... že používám... nějak moc:....?
Ano, budu se muset poučit.
:D.


Tak se loučím
váš
yellow-dog
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 adw adw | Web | 14. prosince 2010 v 19:34 | Reagovat

Piš dál jde ti to ;-)

2 acsjqahqn acsjqahqn | E-mail | Web | 16. prosince 2010 v 11:23 | Reagovat

OOAuEX  <a href="http://orqdbazchapl.com/">orqdbazchapl</a>, [url=http://gcyvuktophgt.com/]gcyvuktophgt[/url], [link=http://itwjhwfkpybq.com/]itwjhwfkpybq[/link], http://dgbzrkwwyzpj.com/

3 yellow-dog yellow-dog | Web | 18. prosince 2010 v 17:01 | Reagovat

[2]: ???  ???  ???  ???  ???

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama