Leden 2011

Básnička - Pyšná malina

28. ledna 2011 v 19:53 | yellow-dog |  Bajky
Ahojky. Po docela dlouhé době se zase hlásím s článkem. Poslední dobou mě baví psát básničky. Šla jsem tedy do knihovny, a tam jsem napsala tu nejdepresivnější básničku, docela se i rýmovala. Ale když jsem jí ukázala rodičům, tak mi řekli abych se tím netrápila. Snažila jsem se...
...a docela se mi to povedlo :).
Příště vám jí sem hodím, abych vás taky trochu potrápila. Pokud vás tedy dosud nevyděsily mé básnické pokusy z dřívějška...
tak tu máte další tak trochu lehkou dějovou básničku :D... :


Pyšná malina

Procházela se po krajině,
krásná květina,
Ohlížela se po ječmenu pyšně,
velká malina.

Květina narazila do ječmene,
ten udělal jí poklonu,
malina šťouchla jí do ramene,
a dívala se nahoru.

Květina se ohlédla,
na tu pyšnou malinu,
zkoumavě jí prohlédla,
zvedla oči v sloup,
na větev se pověsila,
ječmen se s ní zhoup.

Malina však větev tiše přesekla,
a sama od toho činu utekla.
Květina i ječmen se už probrali,
a mírně nazlobeni si tu zpívali.

Najednou však zaslechly volání o pomoc,
malina spadla do jámy,
a to hluboko moc.

Podívali se na sebe,
ječmen s květinou,
a vytáhli malinu,
ta se provinile usmívala,
procházejíce se krajinou,
a koukala na květinu,
Květina se jenom smála,
podala jí ruku,
malina se usmívala,
a ječmen jí objal,
malina se podívala,
a květina jí podala,
knížku co si přála mít,
vždycky doma odmala.

A tak tady šťastně žijí,
myslím ještě dodnes,
a tak se mnou,
popřejte jim,
ještě hodně štěstí,
aby mohli,
ještě jednou,
dát někomu pěstí.

A ta pyšná malina?
Ta se polepšila,
pak už pyšná nebyla,
a dobře si žila.

----------------------------------

Tak trochu dost velká pitomost, ale bajka to je. Pokud jste ještě nikdy nečetli bajku bez zvířat, tak teď jste měli možnost. Já taky nikdy nečetla bajku bez zvířat... tak o ní alespoň píšu.
Snad vás básnička alespoň trochu pobavila.
O víkendu mě táta vzal na kuz animace pro děti. Myslela jsem že tam budou osmnástiletý děti, ale to jsem se šeredně spletla. Když jsem tam dorazila, uviděla jsem asi čtyřletýho chlapečka, jak dělá něco s modelínou. Ohlédla jsem se na tátu, který vypadal že každou chvíli uteče.
Byla jsem totiž vysoká jak ti lektoři.
Celá vynervovaná jsem teda začala něco kreslit, ihned se mě ujala paní co mě učila v mých dvou letech ve školce. Ano. Pamatovala jsem si na ní.
Vytvořila jsem tedy svojí první alespoň drobet povedenou animaci. A skoukla jak se profi animace vlastně dělají. Myslím že to zkusím, ale s tou lepenkou a foťákem si nejsem stopro jistá, protože nevím jak by rodiče reagovali, kdyby se to utrhlo :D. Kurz trval 3 hoďky, takže jsem dvě hodiny sypala na mojí animaci mouku, dokud jsem jí jim všechnu nevyčerpala :D.
To víte... profík sypá na animaci mouku běžně :D.
Už začínám psát pitomosti, a tak to radši začnu pomalu schylovat ke konci.
Na vysvědčení bude trojka z matiky protože čísla prostě nejsou moje parketa, a 2(!) z češtiny, kvůli tomu že jsem na začátku dostala pětku z opravy diktátu z kterýho jsem dostala dvojku.
Jinak převážně dvojky, takže letos poprvé bez vyznamenání.
Ale já už jsem prostě taková. Když mi dá učitelka na matiku 4  tak UŽ SE JÍ TEPRVE UČIT NEBUDU! Já vím, nemají to se mnou jednoduchý.
Pokud se najde, nějaký dobrodinec, co mi vyčte všechny chyby v tomto článku, tak ho asi nějak telepaticky obejmu.
Ale nedělejte to. Zabere to moc času, zkontroluju potom sama ;).

A nakonec...

Anketa : rampouch č.mn, 6 pád :D
jsem zvědavá jak si s tím poradíte :D


Tak se loučím
váš
momentálně rozepsaný
yellow-dog

Knihovna - báseň

22. ledna 2011 v 14:14 | yellow-dog |  Co se jinam nevešlo
Ahojky. Rozhodla jsem se, že sem přepíšu básničku co jsem psala ve volné chvíli na papír. Je to spíš taková trochu blbost. Zvlášť třetí sloka. Ale snad se vám i přes to bude líbit.



Knihovna

Po knihovně procházíš se tiše,
za sebou neseš temný stín.
Slyšíš jak někdo píše,
svůj příběh poslední,
a připlížíš se k němu tiše,
uvidíš jak je nádherný.

Padneš na kolena před autorem,
jenž stokrát lepší je než ty,
tel ale usměje se,
zvedne ruku tiše,
řekne žes mu vzorem,
a padne ti před boty.

Ty povytáhnouc obočí,
řekneš že on nejlepší autor je,
ať povstane tedy,
napíše komu je příběh darován,
a ať to v byznysu roztočí,
štěstím ať se poleje,
a ať je pořád ready,
a neustále milován.

Pak důstojně odkráčíš,
on ve svých rukách bestseller,
pomalu se tedy otočíš,
nic už tam však nezbude,
ten úžasný autor bez jména,
svět však brzy dobude,
a tobě už nic nezbude,
jen útěcha,
že možná někdy přečteš si,
ten román bez jména.

Potom tedy zapíšeš,
ten příběh podivný,
bude jenom tvůj,
a nikoho jiného,
a budeš se radovat,
jak se to povedlo,
příběh o příběhu,
jež nikdy neměl jméno.

----------------------------------------

Třetí sloka, je tak trochu šílená. Ale tak už to se mnou vždycky bývá.
Doufám že vás alespoň trošičku potěšila :).


Loučím se
váš
yellow-dog

Čeština

17. ledna 2011 v 16:30 | yellow-dog |  Co se jinam nevešlo
Ahojky. Téma týdne je čeština... a už jsem strašně dlouho nic na téma týdne nenapsala, a tak alespoň na tohle jsem se sama donutila něco sesmolit.
---------------
Čeština je úžasný jazyk. Když si to tak vezmete, je přece dokonalé, co všechno dokáže. Dokáže vytvářet nová slova, nové písně... i když ty mám skutečně některé radši v angličtině. Čeština je vlastně jediný jazyk který umím, a to ani ne pořádně. Nelíbí se mi moderní čeština teenagerů, kteří ze sebe nedostanou kloudnou větu. Když mi někdo napíše na email : ,,AhOjÍQ JsEm V jEdNé BlEsQoVcE, ZaPoj Se Do Ní I tY, A vYlEpŠI čEšTiNu." Vždyť jim to musí dát strašnou práci, no ne? :D. S tím kdybych se měla babrat, a psát takhle povídku, tak než napíšu nadpis, už bude půlnoc. Ale je to jejich věc.
Čeština je prostě nádherný jazyk, a měli bychom si jí vážit.
Vždyť bez ní bychom nebyli nic.


--------

Omlouvám se za tak zoufale krátký článek, ale ať dělám co dělám, nic dalšího mě nenapadá. Vím že tento článek vám moc vědomostí neposkytl, ale prostě jsem jenom chtěla napsat svůj názor.
Pokud objevíte nějaké pravopisné hrubky, pište mi je do komentářů. Přece jenom bych alespoň v TOMHLE článku češtinu ničit neměla.

Obrázky - mix (6)

12. ledna 2011 v 17:48 | yellow-dog |  Obrázky
Ahojky. V minulém článku kde mimochodem byli tři obrázky :). Měl největší ohlas ten poslední.
Musím přiznat, že mě se taky nejvíc líbí :D. Hned potom co příbuzní zazvonily zvonečkem, ježíšek zázračně vlítnul do pokoje a zjistil, že dárky už jsou nadělené, a že ho tam nikdo nečeká... :D... a já se vrhla na rozbalování dárků... narazila jsem na malířský stojan.
Přiznám se vám, že jsem vůbec neměla ponětí co to je. Bylo to v krabici, která byla popsána německými slovy - a já - překvapivě - německy neumím. Takže mi trvalo nejmíň půl hodiny, než jsem vůbec přišla na to, co je uvnitř krabice.
Potom, v tak trochu šíleneckém zápalu, jsem začala kreslit všechno kolem sebe :D. A to včetně lidí. Poslední obrázek minulého článku byl poloviční obrázek mojí maminky :), protože než jsem stačila dokreslit celý obličej, tak někam odběhla. Obličej jsem tedy dokreslila zpaměti. Pravda - moc se jí to nepodobá, ale mě to nevadí :).
Poradily jste mi také, abych vytvořila novou složku. Uhm... tak já moc technický typ nejsem. ...Ale složku snad ještě zvládnu :).
Děkuji vám :).
Takže už jdu radši na ty obrázky... :) :



Nastěnka
Jde to! Díky Camellia! Díky :).

Kresleno u pohádky mrazík. Nevím proč, ale vždycky mi ta pohádka přijde strašně vtipná. Třeba scéna kde se Nastěnka klepe zimou a mrazík se jí stále ptá, jestli je jí zima, a ona pořád jenom slabounkým zmrzlým hláskem odpovídá : ,,Ne dědečku není."
Nebo to, jak Ivánkovi říká : ,,Ivánku... ale co to máš na tváři?!" ,,Co?! Co?!" ,,Jako by ti zase rasila medvědí kůže." potom následující vyděšený výraz Ivánka, který má v sobě mírnou histerii, a milý úsměv Nastěnky, která nevynným hláskem odvětí : ,,Já jenom tak žertovala Ivánku..."
Při téhle scéně jsem se málem utopila, protože jí naneštěstí dávaly zrovna ve chvíli, kdy jsem pila vodu :D.

Pravda obličej se mi zrovna moc nepovedl, ale co :).


Upír
Princezna
Princezna II
Rozmývací pastelky :).


Princezna se zlatou hvězdou na čele
Po shlédnutí pohádky princezna se zlatou hvězdou na čele :).


Panenka 423153
Poustevnice
Johanka z Arku
Tak tenhle obrázek jsem kreslila už hodně dávno. Jako jeden z mála je malován temperama.


Tři oříšky pro Popelku
Pro mě nejkrásnější pohádka vůbec. Má své kouzlo :).


Popelka
Princ
Rozmývací pastelkou
Rozmývací pastelkou II
Ruka
Peace
Ruka II

...a potom se mi dostal do ruky kalendář z roku 2008 na kterém byly vyfoceny koně a...


Koníček s žlutou hřívou
Kůň s vlající hřívou
Kouzelný kůň
Tenhle obrázek jsem si nějakým prazvláštním způsobem zamilovala.


Kočka a klubíčko
Z příběhu měsíční princezny
Alone - měsíční princezna
Dream - Z příběhu měsíční princezny
Alone - měsíční princezna ve své vlastní myšlence
Tak a to byl poslední obrázek.


Je to neuvěřitelné... ale tento blog už existuje celý jeden rok!

Takže asi připravím tomuto blogu JEHO PRVNÍ NAROZENINY!  Pokud vám to připadá divné, tak asi máte pravdu, ale já mám prostě pocit, že si to zaslouží.


Takže zatím ahoj
váš
oslavující
a šťastný
yellow-dog

Obrázky - mix (5)

10. ledna 2011 v 16:49 | yellow-dog |  Obrázky
Ahojky. Konečně jsem se dokopala k tomu, abych sem dala obrázky, které jsem za poslední měsíc (?) nakreslila. Není jich moc, ale je na nich společné to, že byly malovány na mém novém malířském stojanu, co jsem dostala k vánocům.
Tento článek nepíšu netradičně o volné hodině, protože jsem o volné hodině, četla svému králíkovi nekonečný příběh*. Vím že mi nerozumí, ale vzhledem k tomu, že ho přitom hladím, dostane se mi za odměnu olízání ruky :). Knížká má (alespoň pro mě) hodně moc složitý děj, takže musím neustále dávat pozor, aby mi něco neuniklo. Ještě pořád ten příběh tak dokonale nechápu, protože jednoduše - složitější knížku jsem v životě nečetla. Bastián Baltazar Bux mi je na začátku sympatický - Ošklivý, nohy do O, tlustý, a má brýle. Špatné známky a žádní kamarádi, ale pak, když ho knížka vtáhne do sebe, a on se stane součástí děje, tak zpyšní, a začne se chovat jako pitomec. Koukám že už se pomalu schyluje k recenzi na téma nekonečný příběh, a tak to radši pomalu začnu utínat.
No prostě... doufám že Bastián dostane za vyučenou, bude se chovat zase normálně, a vrátí se do reality - školy :).
Končím... teď radši rychle ty obrázky, než se rozepíšu zase o něčem úplně jiném ?:D.



Léto v podzimu

Léto
Panenka v asii

Panenka u moře
Já vím že je zima, ale stýská se mi po létě. Kresleno na a5.

U moře


Tak a to byl poslední obrázek. Píše mi to že jsem překročila maximální počet obrázků ve složce. Pokud někdo víte co s tím tak se prosím ozvěte.
Málo, vím. Ale v počítači mám uloženo alespoň šestkrát tolik obrázků.


Loučím se
váš
yellow-dog


* No co? Přijde vám na tom snad něco divného? :D :D

Bajka o kočce a lišce

7. ledna 2011 v 20:00 | yellow-dog |  Bajky
Ahojky.  Po dlouhé době se zase hlásím. Zjistila jsem, že už neumím psát na klávesnici. Většinou mé pološílené, a někdy úplně šílené příběhy píšu jen na papír. Sice nejsou vystaveny nikomu na oči, a čtu si je stále dokola jenom já, ale mě to nevadí. Jsem sobec :D.
Spíš mě teď baví číst vaše příběhy. Plné fantazie, lásky, štěstí ale i slz. Většina z nich jsou skutečně nádherné.
Neustále kreslím... nechápu jak někdo může NEVĚDĚT co kreslit. U mě je to naopak, já právě nikdy nemůžu přijít na to co bych nakreslit nechtěla.
Pokud jste klikly na tento článek kvůli té slíbené bajce, co leží v nadpisu, pak jste klikly správně. Ale nečekejte nic světobornýho - jen to chci zkusit, protože se o bajkách zrovna učíme v literatuře :).
Takže... :



--------------------------------------
O kočce a lišce

Kočka si vykračovala, okolo svého domova. Ona byla jeho paní, tudíž si vykračovat mohla jak chtěla, a nebo si to alespoň myslela.
Když si jednou takhle kráčela okolo svého domova, uviděla v houští schovanou lišku. Ladně tedy přešla k tomu keři, a usedla vedle něj. Na tváři ihned nasadila mírně falešný milý úsměv. Svojí krásnou tvář otočila směrem k lišce, která se ale jenom zasmála. Kočka se rozzlobila, ale nedala to na sobě znát, a pravila : ,,Copak, copak lištičko, co tě rozesmálo?" ,,To jak si tu vykračuješ kolem domu tvého pána. Je to přece jeho dům, ne tvůj dům, na to nezapomínej." Kočka teď měla takový vztek, že málem uvnitř vybuchla, navenek se ale ještě stále mile usmívala. ,,Je to můj dům, lištičko. Beze mě... by nebyl nic, ale takhle je to krásný statný dům." Liška se zasmála.
,,Vsadím se s tebou tedy. Sním všechny slepice u vás na dvorku. Pokud jsi paní tohoto domu, určitě tě neztrestají, pokud ale nejsi... pak tě ztrestají řádně. Kočce se rozklepala kolena. A tiše pravila;,, Jsem paní tohoto domu, a kohouty jen tak zadarmo nezískáš, co mi dáš?"
Liška se jenom zasmála. Pokud mě nevyzradíš, sto ptáku ti dám." Kočka se tentokrát už ne předstíraně zasmála. Kousek poodešla, ale pak jí něco napadlo, vrátila se, a řekla :,,Ale hned jak vezmeš kouhouty, tak položíš sto ptáků na zem, rozumíš?" Liška ihned pochopila,co napadlo kočku, a odpověděla jí;,, Přece jsme nejlepší přítelkyně. My byjsme jedna druhou nikdy nepodrazily." ,,Nikdy."
Liška a kočka se tedy ještě naposledy rozloučily, a šly každá tam kam skutečně patřily - Liška do lesa, a kočka do pelíšku na slámě.


Další den ráno kočku probudil řev kohoutů. Málem by na tu včerejší sázku zapoměla, tak byla ospalá. Podívala se z okna, a viděla, jak liška jednoho po druhém co nejtišeji, aby neprobudila lidi, zabíjí kohoutky. Když je všechny zabila, narvala si je do pusy, a snažila se je rozžvýkat. Přitom položila na zem sto ptáků. Jakmile se ale ti ptáci dotkli jen pírkem země, začala kočka strašlivě řvát: ,,ZLODĚJ!ZLODĚJ!VRAH!LIŠKA ZABILA KOHOUTKY!LIŠKA ZABILA KOHOUTKY!" Ta podlá kočka tvářící se celou dobu jako přítelkyně porušila dohodu. Lišku to ale nevyděsilo. Naopak smála se a smála, a běžela směrem k lesu, bylo jasné že jí nepotrestají. Kočka se vítězoslavně podívala na ptáky, ihned si jednoho strčila do pusy, a začala kousat. Sádra! Všichni ptáci byli ze sádry. Liška jí podvedla! Asi vzala vycpané ptáky z myslivcova hájenku. Kočka se běžela schovat nahoru do slámy, ale to ne! Zděšeně vymňoukla. Měla tam nasázených všech 15 mrtvých kohoutků. Jistě. Ti kohoutci dole byli taky jenom z hájenky, a proradná liška si je nacpala do tlamy. Ošklivá liška, myslela si kočka. Takhle podrazit svojí nejlepší přítelkyni!


-----------------------------------------------

Přemýšlím nad nějakým poučením, které z toho plyne, ale nic mě nenapadá. Snad mi pomůžete vy. Prosím pište co by jste si jako poučení přály.
To víte já nejsem žadný Ezop. Ale snažila jsem se :).

Tak snad se vám bajka líbila :)



Tak zatím ahoj
váš
momentálně přemýšlející
yellow-dog

Po smrti...

3. ledna 2011 v 16:44 | yellow-dog |  Co se jinam nevešlo
Ahojky. Neodolala jsem, a rozhodla se napsat článek na toto téma. Snad se vám bude líbit... :) :


-------------

Po smrti. Asi každý si někdy kladl otázku co se stane až umřete. Existují řady náboženství a teorií, stačí si jen vybrat. Většinou ale netolerují ostatní náboženství, a v bitvách kde všichni křičí ,,Za boha!" je špatné v tu chvíli být. Celá staletí se náboženství mezi sebou mydlily hlava nehlava, ale o tom teď psát nechci. Pokud hledáte něco co opravdu EXISTUJE tak to vám nepomohu. Četla jsem v jedné mé oblíbené knížce jednu jedinou větu, která mě tak zaujala, že jsem si jí přečetla opakovaně alespoň padesátkrát ,,Každý se dostane tam, v co skutečně věří."
Něco na tom bude. Tedy alespoň pro mě ano. Vždyť může existovat více způsobů, nebo ne?
Je to každého volba. Ale každý v něco věří. Ať je to náboženství, jiné světy, mimové, a nebo on sám. Takže ani sama nevím v co vlastně věřím já. Asi v to, že se každý na úplném konci odsoudí sám. Z hloubi duše.
Tohle je dost ožehavé téma...
Ale nějaká spravedlnost někde být musí. A když ne tady tak tam.
Ať už je to kdekoliv...


---------------------------------

Tak jsem vám řekla svůj názor. Je jenom na vás čemu uvěříte, a nikdo by vás neměl do ničeho nutit. Tím končím o náboženství.