Březen 2012

Barbie girl

27. března 2012 v 19:27 | yellow-dog |  Co se jinam nevešlo
Takže se zase hlásím, vážně netuším proč jsem tenhle článek nedala do témata týdne ,,Já" protože sobeckej je chvílema až běda. Možná ho tam potom ještě přesunu.
Ale abych vás netrápila moc, přihodila jsem sem lehce pesimistickou, katastrofickou a celkově smutnou básničku, kterou jsem napsala po setkání se spolužákem co na mě byl opravdu velice milý.
Vážně už vůbec netuším co mám dělat.
Ale dont worry, be happy a platí to vždy, zase bude líp. Ať už se ve vašem životě děje cokoli, štvou vás spolužáci, tak až to hraničí s šikanou, a nebo se vaši rodiče hádají, někdo vám umřel, zasedl se na vás učitel, a nebo vám zkrátka jenom něco nejde. Jen se usmějte, a myslete jen na jednu věc : Vždycky bude líp.
I když se to tak někdy může zdát, svět není jenom směs nafoukaných sobeckých a bezohledných lidí, a sem tam se najde i člověk který vám nebodne nůž do zad.
Určitě, musí tam někde být člověk který to nikdy neudělá. A já v něj budu doufat. Budu v něj věřit.
Protože svět přece nemůže být tak smutné místo jako se mi jeví, nemůže.
Takže budu doufat.

--------------------------------------------------------------------------
Omlouvám se za tu pesimistickou básničku :

Barbie girl
Barbie girl je vždy dokonalá,
ale pozor, nepozná se jen když upravená je,
snad poznáte jí podle jejích vlastností.

Barbie je vždy krásná, a shlíží shora na ty co nejsou.
Sem tam si do někoho kopne, protože ona je přece barbie,
a ty následky nenesou.
Vždy se směje krutým žertíkům svého boyfrienda,
jelikož on je opravdu dokonalý, až na pár svých vlastností,
ale odkopne ho když je vztah moc starý.
Barbie je vždy rozumná, nebaví se s chátrou,
odpadlíky pomlouvá,
a kuje tu pikle,
a proti všem faktům, tváří se vždy zvykle.
Barbie je vždy kamarádská,
MucQvá svoje holky, jakmile však odejdou,
začne je pomlouvat před svým novým boyfriendem,
je přece rozumná, ví jak to chodí,
Ty starostlivé blby jí přece jen škodí.
Barbie je vždy oblíbená. Všichni ji mají rádi, až na pár těch odpadlíků,
s kterými nikdo nekamarádí.
Barbie girl je normální, všichni okolo jsou divní.
Barbie girl je vždy COOL, a kdo si myslí že není,
tak je jenom strašný vůl,
a závistivě pění,
barbie girl nezajímá příroda, ona je přece princezna,
nebude chodit do lesa s chátrou.
Být barbie girl je výhoda kterou všichni chápou.
Je dalších mnoho vlastností barbie girl,
ale mně tyhle stačí,
to jediné co zajímá mě však nyní,
to jediné na čem záleží mi,
je otázka prostá:
Jsi barbie girl?

--------------------------------------



Vážně se omlouvám za tu básničku. Jsem hrozně vděčná za kamarádky ve škole protože vážně nevím jak bych ty idioty jinak zvládla.
Ale zase bude líp, doufejme.
Doufejme.

Směs myšlenek

22. března 2012 v 14:24
Po (jak tady velmi často zmiňuji) velice dlouhé době zase začnu přidávat obrázky. Abyste pochopili, má snaha spočívá v tom, že bych si představila úplně jakoukoli myšlenku, a přenesla bych jí na papír, ať by byla sebetěžší.
Ehm... začínám mít špatný pocit že můj geniální plán začíná mít drobné trhlinky, jako například, že to je nemožné.
Ale to nevadí. Kamarádi říkají že kreslím hezky, nejdřív jsem jim to rozmlouvala, ale pak jsem jen s úsměvem přikyvovala. Ať si klidně myslí co chtěj. A proč by ne?
Takže tady přináším obrázky co jsem většinou kreslila ve škole o přestávkách. O hodinách (kdyby to zjistila moje učitelka na matiku, tak jí trefí) a v autobuse, v metru, a jednou i v tramvaji, i když ta je většinou tak strašně moc narvaná že se snažím, abych se na tý svý jedný noze opírající se o cizího pána udržela.
Jo, a objevila jsem své zápisové deníčky, takže jsme se ségrou ještě půl dne smáli, ale hlavně nikdy nesvěřte svůj deník svým spolužákům. Dali by vám to pěkně sežrat, věřte mi.
----------------------------------------------------------
Tyhle už jsou rok starý :

Jsou to jen čmáranice, ale slibuju že se polepším.
Tak zatím ahoj
váš
yellow-dog

Hudba

15. března 2012 v 19:37 | yellow-dog |  Co se jinam nevešlo
Ať by byla moje výmluva na to, proč jsem tu nebyla jakákoliv, vím že to stejně není možné ospravedlnit.
Ale opravdu mi to tu chybí, ani netušíte, jak moc mi tohle po tom měsíci scházelo.
Spolužáci mě stále štvou, ale dali si oddech, už mi přestaly brát věci, nemlátí mě, neprovokují (což dělali docela dost často) sice mě stále urážejí, ale snažím se to brát pozitivně.
Myslím že je to přestalo bavit. Když vám někdo sebere věci ze stolu ve škole, a utíká s nimi pryč, jsou jen dvě věci které můžete udělat za :
  1. Utíkat za nimi, a podle situace, buďto vyhrožovat a nebo se smát.
2.Prostě čekat, a s vyčítavým výrazem se na ně klidně dívat dokud vám ten penál zase nevrátí.
Musím přiznat že u kluků je nejspíše populárnější 1.metoda, ale já to prostě nedokážu.
Ale teď už k článku.
Ať už chcete, a nebo ne, hudba dokáže být drogou. A když tvrdíte, že je to pitomost, tak jste úplně vedle. Já celý život poslouchala hudbu, a měla jí ráda, a pak jednoho dne jsem se do ní vážně ZAPOSLOUCHALA, a stala se pro mě další z mých závislostí.
A tady už:
--------------------------------------------------------
Cítila jsem se nervózně, potily se mi ruce, jako kdyby utéct mi chtěly,
hlava se mi hrozně točila,
v zákulisí pódia tiše jsem stála, a vnímala hlas publika,
všichni ti lidé tam jistě předsudky měly,
a také přísná pravidla.
A tak jako ve snu jsem tiše na pódium vstoupila,
a tam na mě čekaly tisíce hlav které na mě s obdivem hleděly.
Ale na tom nezáleželo,
snad měla jsem dodržovat nějaká pravidla,
ale jen jsem tam tak stála, a hleděla na ten mikrofon veliký,
kde jsem téměř viděla jak se mu hadí smyčky svíjí,
a rudé zlomyslné oči na mě znovu hleděly s jistotou tak dokonalou,
že sama jsem znejistěla.
Pozvedla jsem ruku pravou,
a jako odměnou pro mě byl ohlas publika.
Je to jako droga víte? Nejdřív je to jenom tak,
ale pak už to moc přeháníte, je to moje prokletí,
ale to nejhorší čeho se tak bojím, z čeho strašnou hrůzu mám, je to,
že i kdyby hudba plnými doušky mou krev pila,
a mučila mě v strašlivých bolestech,
i přes svůj odhad pouhý, věděla bych,
že i kdyby nade mnou stála, jako posel zkázy,
já na ní bych jen tiše hleděla,
a jako i ti druzí blázni,
rozum bych už neměla.
A proto tu tak stojím před tím mikrofonem,
poslem dobra i zkázy,
a miluji ho, je to co jsem,
je smysl mého života,
ale tak strašně ho nenávidím,
až z toho moc blázním,
Je přece můj život, má duše,
a co z toho že každý vydaný tón mě zabíjí?
I kdybych chtěla, nemohla bych,
opustit tohle strašné trápení.
Nejpíš už to nic nezmění.
Co myslíte?

-----------------------------------------------------------------------

Inspirací byla jedna ruská písnička od jednoho ruského zpěváka, který už umřel a jehož jméno sem doplním.
Složil písničku přesněna tohle téma, a pka kvůli přesně tomuhle umřel.
Položil život za hudbu.
Slibuju že sem to jméno dám.
Ukázky jsou jen tak.
Od cesty, a udruhého videa to není pro to že bych byla zamilovaná do Edwarda.
Jen se mi to vážně líbí.
Přece jenom proč by ne... je to hudba.


Tak zatím ahoj
váš
yellow-dog

Julie a Romeo

6. března 2012 v 18:46 | yellow-dog |  Co se jinam nevešlo
Dobře, tenhle článek jsem měla už skoro dopsaný když se mi najednou celý vypnul.
Dobrá, dobrá, nemůžu popřít že jsem měla v plánu rozmlátit počítač baseballovou holí, zažalovat blog.cz, firmu microsoft, boha a tak dále, ale nakonec jsem si řekla že to zkusím ještě jednou.
A pokud se mi to vypne tak to boha vážně zažaluju.
------------------------
Od Red-cat jsem se dozvěděla že Julii bylo údajně třináct, když si brala svého čtrnáctilatého Romea.
No já nevím, mně je třináct a zatím jsem toho ani zdaleka nestihla toli kolik toho stihla ona.
Tak stihla například:
  • Najít si milence
  • Dovést ho na pokraj šílenství
  • Najít si bohatého, pohledného a ,,zlého" nápadníka který se do ní na první pohled zamiloval
  • Spřádat podlé plány s podezřelým knězem
  • Úspěšně předstírat že je mrtvá
Čímž prakticky zabila sebe, zlého nápadníka i svého milovaného milence

A Romeo stihl:
  • Zamilovat se do krásné dívky
  • Obvinit dívku z ledovatosti, říct že to není ta pravá a zamilovat se do úplně jiné dívky
  • Udělat z té třináctileté dívky svojí milenku
  • Vzít si jí
  • Vyznávat jí lásku dlouhými odstavci plnými touhy, zatímco jeho průměrný vrstevník by řekl : ,,Eeeh, Julie jo? Půjdeš na drink bejby?"
  • Zabít jejího bratrance
  • Být vyhnán z města (kam by asi takový čtrnáctiletý kluk mohl jít?)
  • Zatímco každý normální člověk by si odloučení od rodiny užíval, zoufat si.
  • Přesvědčit lékarníka že je morálně spraávné prodat čtrnáctiletému nerozumnému klukovi nelegální jed
  • poučit ho o jeho životě
  • říct ještě jednu dramatickou větu na závěr
  • Vplížit se do města odkud ho už jednou vykopli, aby se podíval na týden staré tělo svojí milenky která ležela v hrobce
  • Přesvědčit se, že je skutečně tuhá
  • Vypít jed, a umřít pádem na ní
Tím přivést k neštěstí celou svojí, i její rodinu, nehledě k jejímu životu.

Více už toho naštěstí nestihl, protože kdyby ano, je otázka kam by lidstvo asi tak dospělo.

Tak zatím ahoj
váš
zlomyslný, zlý a ošklivý
a dobře si to všechno uvědomující
yellow-dog