Červenec 2012

Tak co? Máte své sny?

13. července 2012 v 21:58 | yellow-dog |  Téma Týdne
Každý sní. Někdo doufá že si vezme prince, jiný že dokáže zlepšit svět. I třeba podnikatelé mají své sny (i když ty jejich většinou zahrnují vyčerpání svých zaměstnanců a oteplení planety alespoň o tři stupňě celsia).
Někteří lidé říkají, že by člověk nikdy neměl snít. Měl by pouze žít svůj život, a netrávit dlouhé chvíle kreslením a črtáním růžových zámků. Položmě si ruku na srdce... je to pitomost.
Lidé potřebují snít na to, aby vůbec byli lidmi. Umíte si představit co by se asi stalo kdyby lidé přestali snít? Kdyby přestali doufat že se jejich životy obrátí nakonec k lepšímu?
Ne, tentokrát vám tu nebudu rozepisovat své teorie, protože já si to vážně představit nedokážu.
Sny jsou to nejdůležitější co máme. Ukrývají v sobě naději, a právě proto jsou tak důležité.
A jaký je můj sen?
Ne, vážně nebudu říkat věci jako : ,,A taky toho růžovýho pudlíka co jsem viděla, ten byl fakt vole..."
Nejdřív jsem chtěla napsat, že mým snem je abych kolem sebe neviděla tolik lidské hlouposti, ale pak jsem si řekla že by to vyznívalo poněkud pesimisticky.
Takže... mým snem je aby si svět vždycky uchoval naději
(A taky nemít sny o tom jak jím růžový sýr, jestli někdo v noci rozdává sny, a čte tenhle článek tak mu vzkazuju, že jsem mu nic neprovedla. Nechápu proč mě tak nesnáší)

Zítra vstávám v sedm a odjíždím s babičkou na prázdniny, takže asi chápete proč tenhle článek není na předávání nobelovy ceny :D. Opět zneužívám téma týdne, a jsem si toho moc dobře vědoma.

Mějte své sny
bye bye
yellow-dog :)

Myšlenky

1. července 2012 v 16:29 | yellow-dog |  Co se jinam nevešlo
Berenika končí. Začíná jako někdo nový, a je šťastná, já taky, ale nemůžu si pomoct a musím brečet.
Nejhorší je že musím brečet, a přitom se usmívám jako cvok, moji spolužáci už podle mě vědí že jsem psychicky narušená.
Přemýšlím že bych si taky změnila přezdívku a začala odznova - (takže pozor náhodný čtenáři možná přijdeš o svého yellow-doga) a nebo změnila image.
Image změním určitě, protože ten design s Alenkou mě (samozřejmě stejně jako vás :D) neskutečně deptá.
Takže Ber už tu není... dlužím jí za všechno. Vždyť díky ní jsem si založila autorský blog, a začala poznávat že rozdáváni pixelek není moje parketa. Díky ní jsem poznala že blog může způsobit mánii, a že je nespíš ten nejlepší autor básniček jakého jsem kdy četla.
Díky ní jsem to co jsem.
...
Tedy kdybych věděla kdo jsem.
Počkejte... no jistě už vím.
Jsem ten který dokáže naštvat ostatní lidi do 5ti sekund.
Jsem yellow-dog