Srpen 2012

Filosofický (Uh?) článek

20. srpna 2012 v 21:22 | yellow-dog |  Co se jinam nevešlo
O.K. Trochu se mi to tu zvrtlo. Ale blog vážně je v rekonstrukci! Akorát trochu pozastavené rekonstrukci.
To že mi sem nikdo nechodí znamená, že si sem vlastně můžu psát úplně cokoli. A urážet úplně kohokoliv než se o tom nějakou náhodou doví (Cha, cha ,cha).
Pokud hledáte v tomhle článku nějaký vyšší význam tak jste machři.
Já v něm žádný vyšší význam nevidím.
Pokud nezasáhne nějaká milosrdná ruka boží (a pár HODNĚ drzýma poznámkama v kostele si to vážně moc nepřilepšuju) tak už asi letos nepojedu k moři. Takže jsem se rozhodla že budu o moři alespoň psát.
Ano obáváte se správně.
Teda - čistě teoreticky pokud tu jste. Pokud tu nejste tak jste si tohle nemohli přečíst, a začít se obávat... hmmm... čistě teoreticky ... cože?
Jsem už krapet unavená každé ráno se budím v sedm (i když nemusím !!!) a vidím jak se rodiče vydávají do práce. Nemůžu usnout, a večer chodím spát v jedenáct - a nebo v jednu (podle toho jestli mají sousedi pařbu, a podle množství kofeinu co jsem dostala z kofoly).
Jsem momentálně tak trochu švorc, takže hledám někoho kdo by byl ochoten toulat se po praze jen s 30 korunama v kapse.
Nevím jak to ti lidi dělají že mají pořád tolik peněz.
Jsem tak trochu závislá na kofole což se řadí k dlouhému seznamu mých závislostí hned po... civění na cizí lidi.
O_O
Chápu že tenlhe článek nedává smysl, a nejspíš se příště bude snažitř napsat něco alespoň trochu zábavného vtipného poučujícího o lidském charaketu smysluplného.
(Radši si nebudu klást moc velké cíle)
Přeju vám (pokud tu jste, což nejste takže je teoreticky nelogické abych někomu něco přála když tu není... hmmm... všimli jste si? Začínám filozofovat.
Začínám přemýšlet jestli koncem světa nebude facebook, vždyť si to vemte tak nenápadně se připlížil... dobře jsem tak trochu nespravedlivá ohledně těchhle věcí, ale - čert to vem!
Radši už končím abych nepřekročila počet znaků :D.
Mějte se fanfárově!

Adios
yell


Genialita

5. srpna 2012 v 15:07 | yellow-dog |  Téma Týdne
Četla jsem články na téma týdne, a hodně lidí psalo o tom že:
  • Nejsou geniální
  • Nikdo není geniální
  • Jejich přátelé nejsou geniální
  • Není potřeba být geniální
  • V této době není nikdo geniální
Možná by mohli stejně dát téma týdne NEgeniální, a vyšlo by to nastejno.
Pravý problém spočívá v tom, že (jak jistě víte) mezi genialitou a šílenstvím většinou zbývá jen jeden jediný stupínek a spousta lidí je ke konci života spíš za kopečkama. Mozart byl například někde daleko v temném údolí, kde ho honili nějaké podezřelé neidenfikovatelné stíny.
Jsem nervózní když tenhle článek píšu, protože jeden chlápek z reklamy na mě neustále zírá.
To mě vážně vytáčí!
Je mi líto, že jakmile se tenhle článek uveřejní, bude pod ním reklama na farmu, což je pořad ve kterém se hodinu (!) řešilo: ,,Páni utekla nám koza!" ,,Nemůžu za to že nám utekla koza!"
,,Koza!" ,,On prostě nechal utýct tu kozu!" ,,Koza!"
Upřímně... je to tak trochu smutné.
Géniové to mají těžké, jakmile se někde objeví, většinou umírají hladem protože se s nikým nechtějí stýkat, a nebo se naopak chtějí stýkat se všemi, a provokat ty nejhustější týpky. Buď trpý hladem, a nebo jsou prostě... no šílení.
Dám vám sem pár ukázek
Někdy můžou být geniové pěkní malí drzí hajzlíci:




Takže? Chcete být geniální?

I love RHODOS

2. srpna 2012 v 15:05 | yellow-dog |  Co se jinam nevešlo
Konečně jsem se odhodlala napsat o dovolené na Rhodosu. (Řecký ostrov který je na mě až příliš blízko u rovníku.) na které jsem byla ani ne před týdnem.
Doufala jsem že jakmile letadlo doletí, tady bude jedenáct stupňů a já se konečně ochladím, ale dnes ráno když mi náš teploměr s klidem ukázal 40,3 jsem nabyla podivné nejistoty.
Dobře, je takový zajímavý fakt že někomu v letadle hučí v uších. A pak je další zajímavý fakt, který průkazně dokazuje, že někomu nehučí v uších, ale je to spíš jako by mu strkali do uší dva obří vrtáky, které by vám měly vygumovat mozek.
Ale líbilo se mi to. Vážně, navíc je někdy lepší když některé věci neslyšíte.
Ostrov byl nádherný, moře krásné a neotravovali tam nějaké otravné ryby. Asi nikdy nikdo nemůže slovy zachytit ten úžasný zázrak jako je moře. Je krásné, hluboké, tajemné ale i nebezpečné, když má dobrou náladu tak je dokonce někdy i přívětivé. Je to jedna z nejkrásnějších věcí.
Doufám že až mi bude osmnáct vypařím se na oceán s nějakou svojí nově nabytou lodí.
Ale ještě k těm rybám - vážně tam žádné nejsou. Rybáři na Rhodosu se doslova a do písmene řídí heslem :,,No a co, pokud to neudělám já, udělá to někdo jinej, tak proč bysme se sakra všichni trápili?" a jde ulovit s radarem poslední vyděšenou rybku která se schovává někde za útesem.
Řekové jsou přívětiví, ale nepromluví na vás v řečtině ani za nic. Jakmile půjdete kolem jejich obchodů uslyšíte zoufalé: ,,OH! HELLO! Don´t you try... nesmíte říct česky ne. Ne, totiž v řečtině znamená ano. Pokud to člověk párkrát použije začne si myslet že jejich předkové v minulosti byli výjimečně vypočítavý prevíti.
Kolem vás se vždy bude potulovat alespoň deset toulavých koček, které si ovšem (ať už se na vás budou dívat jakkoli) nesmíte zabalit do kufru! Kontrola na letištích bývá dost nespravedlivá ohledně těchhle věcí.
Je docela dobré že můžete urážet úplně kohokoliv aniž by se vám něco stalo.
Například před vámi půjde někdo kdo kouří, a vy zakřičíte se smíchem ,,Páni nemůžete si tu rakovinu plic přestěhovat někam jinam? Vážně nesnáším ty tupečky co kouřej. Myslíte si jak nejste dobrý co, bíčáci (od beachboy)." Je to dost primitivní ,ale je to vážně sranda. Musíte si dát pozor jen na dvě věci
1. aby vám náhodou nerozuměli
2. abyjste neměli problém běžet kdyby vám náhodou rozuměli
a 3. Nikdy tohle neříkejte v přeplněném autobuse. Protože čech se doopravdy najde všude.
Musíte si taky dávat pozor na stánkaře protože když je domítnete mají ošklivé sklony vyptávat se proč je odmítáte, a nebo být dokonce agresivní (klid, jen do té míry že si stoupl doprostřed ulive a ze všech sil zařval: ,,Why not?" vypadal přitom poněkud vynervovaně.
Rhodos je nádherné a živé místo, kde vás lákají do všeho (včetně stripklubů), ale na druhou stranu jsou tam na ulici matky s dětmi. Ty na vás někřičejí, nehádají se s váma, nediskutují, jen vždycky napřáhnou ruku a řeknou tichým hlasem :,,Thank you, thank you." a pak se snaží opět ukrýt do stínu před bodavým sluníčkem. Jsou tam malé děti s harmonikou, které žebrají na ulicích, a které musí peníze odevzdávat pastevcům (tam to byla taková tlustá bába). Bylo to dost... horzné. Do té doby jsem nevěděla že něco takovýho existuje.
Táta říkal že jsou z Turecka, a to mě ještě víc popudilo. Proboha vždyť jsou to děti! Nidko by takhle neměl zacházet s dětmi, a je mi vážně úplně jedno odkud jsou. Děti ještě nejsou zkažení, mají fantazii. Měly by se vychovávat a ne žebrat na ulicích!
Ale stejně... Rhodos jsem si zamilovala.


tak zatím ahoj
váš
yellow-dog