Bajky

Básnička - Pyšná malina

28. ledna 2011 v 19:53 | yellow-dog
Ahojky. Po docela dlouhé době se zase hlásím s článkem. Poslední dobou mě baví psát básničky. Šla jsem tedy do knihovny, a tam jsem napsala tu nejdepresivnější básničku, docela se i rýmovala. Ale když jsem jí ukázala rodičům, tak mi řekli abych se tím netrápila. Snažila jsem se...
...a docela se mi to povedlo :).
Příště vám jí sem hodím, abych vás taky trochu potrápila. Pokud vás tedy dosud nevyděsily mé básnické pokusy z dřívějška...
tak tu máte další tak trochu lehkou dějovou básničku :D... :


Pyšná malina

Procházela se po krajině,
krásná květina,
Ohlížela se po ječmenu pyšně,
velká malina.

Květina narazila do ječmene,
ten udělal jí poklonu,
malina šťouchla jí do ramene,
a dívala se nahoru.

Květina se ohlédla,
na tu pyšnou malinu,
zkoumavě jí prohlédla,
zvedla oči v sloup,
na větev se pověsila,
ječmen se s ní zhoup.

Malina však větev tiše přesekla,
a sama od toho činu utekla.
Květina i ječmen se už probrali,
a mírně nazlobeni si tu zpívali.

Najednou však zaslechly volání o pomoc,
malina spadla do jámy,
a to hluboko moc.

Podívali se na sebe,
ječmen s květinou,
a vytáhli malinu,
ta se provinile usmívala,
procházejíce se krajinou,
a koukala na květinu,
Květina se jenom smála,
podala jí ruku,
malina se usmívala,
a ječmen jí objal,
malina se podívala,
a květina jí podala,
knížku co si přála mít,
vždycky doma odmala.

A tak tady šťastně žijí,
myslím ještě dodnes,
a tak se mnou,
popřejte jim,
ještě hodně štěstí,
aby mohli,
ještě jednou,
dát někomu pěstí.

A ta pyšná malina?
Ta se polepšila,
pak už pyšná nebyla,
a dobře si žila.

----------------------------------

Tak trochu dost velká pitomost, ale bajka to je. Pokud jste ještě nikdy nečetli bajku bez zvířat, tak teď jste měli možnost. Já taky nikdy nečetla bajku bez zvířat... tak o ní alespoň píšu.
Snad vás básnička alespoň trochu pobavila.
O víkendu mě táta vzal na kuz animace pro děti. Myslela jsem že tam budou osmnástiletý děti, ale to jsem se šeredně spletla. Když jsem tam dorazila, uviděla jsem asi čtyřletýho chlapečka, jak dělá něco s modelínou. Ohlédla jsem se na tátu, který vypadal že každou chvíli uteče.
Byla jsem totiž vysoká jak ti lektoři.
Celá vynervovaná jsem teda začala něco kreslit, ihned se mě ujala paní co mě učila v mých dvou letech ve školce. Ano. Pamatovala jsem si na ní.
Vytvořila jsem tedy svojí první alespoň drobet povedenou animaci. A skoukla jak se profi animace vlastně dělají. Myslím že to zkusím, ale s tou lepenkou a foťákem si nejsem stopro jistá, protože nevím jak by rodiče reagovali, kdyby se to utrhlo :D. Kurz trval 3 hoďky, takže jsem dvě hodiny sypala na mojí animaci mouku, dokud jsem jí jim všechnu nevyčerpala :D.
To víte... profík sypá na animaci mouku běžně :D.
Už začínám psát pitomosti, a tak to radši začnu pomalu schylovat ke konci.
Na vysvědčení bude trojka z matiky protože čísla prostě nejsou moje parketa, a 2(!) z češtiny, kvůli tomu že jsem na začátku dostala pětku z opravy diktátu z kterýho jsem dostala dvojku.
Jinak převážně dvojky, takže letos poprvé bez vyznamenání.
Ale já už jsem prostě taková. Když mi dá učitelka na matiku 4  tak UŽ SE JÍ TEPRVE UČIT NEBUDU! Já vím, nemají to se mnou jednoduchý.
Pokud se najde, nějaký dobrodinec, co mi vyčte všechny chyby v tomto článku, tak ho asi nějak telepaticky obejmu.
Ale nedělejte to. Zabere to moc času, zkontroluju potom sama ;).

A nakonec...

Anketa : rampouch č.mn, 6 pád :D
jsem zvědavá jak si s tím poradíte :D


Tak se loučím
váš
momentálně rozepsaný
yellow-dog

Bajka o kočce a lišce

7. ledna 2011 v 20:00 | yellow-dog
Ahojky.  Po dlouhé době se zase hlásím. Zjistila jsem, že už neumím psát na klávesnici. Většinou mé pološílené, a někdy úplně šílené příběhy píšu jen na papír. Sice nejsou vystaveny nikomu na oči, a čtu si je stále dokola jenom já, ale mě to nevadí. Jsem sobec :D.
Spíš mě teď baví číst vaše příběhy. Plné fantazie, lásky, štěstí ale i slz. Většina z nich jsou skutečně nádherné.
Neustále kreslím... nechápu jak někdo může NEVĚDĚT co kreslit. U mě je to naopak, já právě nikdy nemůžu přijít na to co bych nakreslit nechtěla.
Pokud jste klikly na tento článek kvůli té slíbené bajce, co leží v nadpisu, pak jste klikly správně. Ale nečekejte nic světobornýho - jen to chci zkusit, protože se o bajkách zrovna učíme v literatuře :).
Takže... :



--------------------------------------
O kočce a lišce

Kočka si vykračovala, okolo svého domova. Ona byla jeho paní, tudíž si vykračovat mohla jak chtěla, a nebo si to alespoň myslela.
Když si jednou takhle kráčela okolo svého domova, uviděla v houští schovanou lišku. Ladně tedy přešla k tomu keři, a usedla vedle něj. Na tváři ihned nasadila mírně falešný milý úsměv. Svojí krásnou tvář otočila směrem k lišce, která se ale jenom zasmála. Kočka se rozzlobila, ale nedala to na sobě znát, a pravila : ,,Copak, copak lištičko, co tě rozesmálo?" ,,To jak si tu vykračuješ kolem domu tvého pána. Je to přece jeho dům, ne tvůj dům, na to nezapomínej." Kočka teď měla takový vztek, že málem uvnitř vybuchla, navenek se ale ještě stále mile usmívala. ,,Je to můj dům, lištičko. Beze mě... by nebyl nic, ale takhle je to krásný statný dům." Liška se zasmála.
,,Vsadím se s tebou tedy. Sním všechny slepice u vás na dvorku. Pokud jsi paní tohoto domu, určitě tě neztrestají, pokud ale nejsi... pak tě ztrestají řádně. Kočce se rozklepala kolena. A tiše pravila;,, Jsem paní tohoto domu, a kohouty jen tak zadarmo nezískáš, co mi dáš?"
Liška se jenom zasmála. Pokud mě nevyzradíš, sto ptáku ti dám." Kočka se tentokrát už ne předstíraně zasmála. Kousek poodešla, ale pak jí něco napadlo, vrátila se, a řekla :,,Ale hned jak vezmeš kouhouty, tak položíš sto ptáků na zem, rozumíš?" Liška ihned pochopila,co napadlo kočku, a odpověděla jí;,, Přece jsme nejlepší přítelkyně. My byjsme jedna druhou nikdy nepodrazily." ,,Nikdy."
Liška a kočka se tedy ještě naposledy rozloučily, a šly každá tam kam skutečně patřily - Liška do lesa, a kočka do pelíšku na slámě.


Další den ráno kočku probudil řev kohoutů. Málem by na tu včerejší sázku zapoměla, tak byla ospalá. Podívala se z okna, a viděla, jak liška jednoho po druhém co nejtišeji, aby neprobudila lidi, zabíjí kohoutky. Když je všechny zabila, narvala si je do pusy, a snažila se je rozžvýkat. Přitom položila na zem sto ptáků. Jakmile se ale ti ptáci dotkli jen pírkem země, začala kočka strašlivě řvát: ,,ZLODĚJ!ZLODĚJ!VRAH!LIŠKA ZABILA KOHOUTKY!LIŠKA ZABILA KOHOUTKY!" Ta podlá kočka tvářící se celou dobu jako přítelkyně porušila dohodu. Lišku to ale nevyděsilo. Naopak smála se a smála, a běžela směrem k lesu, bylo jasné že jí nepotrestají. Kočka se vítězoslavně podívala na ptáky, ihned si jednoho strčila do pusy, a začala kousat. Sádra! Všichni ptáci byli ze sádry. Liška jí podvedla! Asi vzala vycpané ptáky z myslivcova hájenku. Kočka se běžela schovat nahoru do slámy, ale to ne! Zděšeně vymňoukla. Měla tam nasázených všech 15 mrtvých kohoutků. Jistě. Ti kohoutci dole byli taky jenom z hájenky, a proradná liška si je nacpala do tlamy. Ošklivá liška, myslela si kočka. Takhle podrazit svojí nejlepší přítelkyni!


-----------------------------------------------

Přemýšlím nad nějakým poučením, které z toho plyne, ale nic mě nenapadá. Snad mi pomůžete vy. Prosím pište co by jste si jako poučení přály.
To víte já nejsem žadný Ezop. Ale snažila jsem se :).

Tak snad se vám bajka líbila :)



Tak zatím ahoj
váš
momentálně přemýšlející
yellow-dog
 
 

Reklama