Lilly Smithová

Lilly Smithová - 9. kapitola - hledání pravdy

4. října 2010 v 13:33 | yellow-dog
Ahojky. O odpoledce píši ve spěchu tuhle mini povídku. Snad se vám minulá Lilly Smithová líbila, i když uznávám, že konec měla překvapivý.

A tady už to je :





Lilly tedy šla s panem V.D. za ruku. Super.
Co to dělám? Pomyslela si.
Ale tohle Lilly dělat musí, protože je jenom postava v knize.
Nic víc.
Jen postava.
Ale... jak o tom teď může přemýšlet, když je jen postava v knize? To nesedí.
Autor by musel chtít aby o tom přemýšlela, a nebo se pan V.D. mýlil.
Ano pan V.D. se mohl mýlit, vždyť zmýlit se, může každý.
Co když je její svět skutečný?
Ano je skutečný, teď už to dává smysl.
Ano.
Ale co pan V.D.? Řekne mu Lilly pravdu?
A když mu Lilly řekne pravdu, nechá jí napokoji, a nebo budou znovu nepřátelé.
Lilly nevěděl co dělat.
,,Echm, echm pane V.D.?"
,,Ano, něco se děje?"
,,No víte, pane V.D. já... já bych vám chtěla něco říct."
,,A co by to bylo?"
,,Víte myslím si že jste se zmýlil."
Pan V.D. zpozorněl.
,,Zmýlil?"
,,Ano pane. Víte, mslím si že tenhle svět existuje, vždyť nemůžeme být jenom postavičky v knize, jak bysme potom mohli uvažovat o tom, o čem uvažujeme teď? Jak by jsme se vůbec mohli sblížit? Ne. Myslím si, že autor nám vdechl život, ale zapisuje jenom část našeho života, a nijak nás neovládá, pouze nás pozoruje. Vím že i moje teorie má trhliny, ale jsou menší, než ve vaší teorii."
,,Ne. Nemá trhliny."
,,Nemá..."
,,Jak jsem mohl být tak hloupý?!"
Pan V.D. tiše tápal rukama. ,,Jsem hloupý, tak strašně moc hloupý Lilly... ale já ti nechtěl ublížit. Nechtěl jsem ti ublížit, vlastně jsem ti ani neublížil, ale věděl jsem, že mě nenávidíš. Přitom jsem ti ubližoval jenom v tvých představách. Vždycky když jsi se mnou mluvila, tak jsi byla jako v transu. A myslím si, že už jsi nevěděla, co je sen, a co je realita. Niky jsem neměl holčičku Lilly, a tak jsem si myslel že ty jsi vyjímečná, pochopíš mě, a budeme přátelé, ale ty jsi mě nepochopila. Myslím si že v noci se ti zdály sny o mě, a ty jsi žila jenom tím. Nikdy jsm nebyl v laboratoři Lilly. Ani tys tam nikdy nebyla. Nikdy jsem tě neposlal na hřbitov, a nikdy jsem ti nijak neublížil, Lilly. To všchno se odehrávalo, jen v tvých představách, máš moc bujnou fantazii, jenom jsi mě špatně odhadla, za nic jiného, tě obvinit nemůžu. Ale věř, že jsem naprosto nevinný."
Lilly zírala do prázdna.
Byl to jen sen.
Ano, musí to být přece sen.
,,Je to sen?" Zeptala se, a trochu hloupě se zeptala Lilly.
,,Není, copak to nechápeš? Štípnu tě jestli chceš.
,,Už to chápu. Prostě jsem nepoznala co je sen, a co je realita."
A je mezitím rozdíl?
Je mezitím alespoň malí rozdíl?
A jak malí ten rozdíl je?
A proč, se jí zdá, že život je jeden velký sen?
Na tyto otázky Lilly nedokázala odpovědět.
Na tyto otázky nedokázali odpovědět ani bohové...


Lilly Smithová


-----------------------------------------------------KONEC-----------------------------------------------

domluva :


Doufám, že se vám tento příběh líbil. A že jste ho dostatečně pochopili.
A pro ty co Lilly zbožňují, tak jako já, mám dobrou zprávu : pokračování se připravuje, a možná (ale to opravdu jenom možná) udělám kreslený film.






Tak zatím
váš
yellow-dog

Lilly Smithová - 8 kapitola

3. října 2010 v 20:59 | yellow-dog
Ahojky. Dnes se už podruhé hlásím k tomuto blogu. Předem se omlouvám za tenhle mini článek, psaný ve spěchu..., snad mi odpustíte. Tak a tady už to je :





Lilly seděla ve stromě.
Nemohla tomu uvěřit... dnes jí přišel dopis od pana V.D., v němž pravil a vysvětlil, že objevil hořkou pravdu.
Nejdřív Lilly dopisu nevěřila, ale pak...
doopravdy to bylo jako v hororu, ale tohle bylo skutečné.
Pan V.D. zjistil, že on, ona, stromy, její rodina její knihy, a celí jejich svět je jen fikce. Oni jsou jen postavy, co odkonávají svoůj děj, a autor je může kdykoliv zabít.
Lilly brečela.
A koneckonců, vy byste nebrečeli?
Nebrečeli byste, kdybyste zjistily, že jste jen postava v knížce co odehrává příběh? Nebrečeli by jste kdybyste věděli že nemůžete z příběhu ven, a jste tam jak v kleci? A nebrečeli byste, kdybyste věděli že neexistujete?
Lilly brečela. A pan V.D. také.
Najednou jí někdo vytrhl ze spaní. ,,Mohu dál?" Zeptal se pan V.D. zdvořile, když vešel. ,,Ano můžete." Odpověděla mu sice pozdě, ale přece Lilly.
,,Možná... vás vyděsil můj dopis." Řekl pan V.D. ,,Ano vyděsil." Odpověděla mu opatrně Lilly.
,,Chci vám nabídnout příměří, o když už je asio na to pozdě." Řekl pan V.D.
,,Přijímám." Řekla smutně Lilly.
,,Nebuďte z toho smutná, Lilly."
,,Já nejsem smutná."
,,Tak proč pláčete?"
,,Já nepláču."
,,Láme se vám hlas, ublížil jsem vám?"
,,Ne, ale něco mi vysvětlete. Jak to že teď jste tak milý, a předtím jste mě vydíral? Jak to, že teď se se mnou normálně bavíte, a předtím by jste mě nejradši zabil? Vysvětlete mi to prosím.
,,Každý ve svém životě dělá chyby Lilly. A my je máme dokonce předepsané. Když jsem přišel na to, že jsem jen postava v knize, tak jsem byl v šoku.  No ale, to sem teď nepatří. Ublížil jsem vám Lilly, a to hodně, a proto se vám ze srdce omlouvám. Odpouštíte mi?"
,,Ano. Odpouštím."
,,Tak já abych zase šel..."
,,Počkejte!!!"
,,Ano?"
,,Vždycky existuje východ, i vtomto světě musí nějaký být."
,,Ano. Myslím si, že mátze pravdu. Ale nevím jk to souvisí s ná..."
,,Už to mám, najdeme ten východ společně. Oba víme jak se píší příběhy. A oba také víme že každý příběh jednou končí. I tenhle, takže si musíme pospíšit. Jdeme"
,,Ale..."
Lilly vyprovodila pana V.D. ze stromu, a broukala si přitom melodii.
Staré starosti už jsou pryč, teď je nahradily nové starosti...
Lilly tedy šla s panem V.D., s jejím bývalím nepřítelem ruku v ruce.
Obvykle by jí to ani nenapadlo.
Někdy člověk jiného člověka, prostě špatně odhadne.
A v krizi, se i z nejhroznějších nepřátelů dělají přátelé.


----------------------------------------------------------------------------------


Omlouvám se, že to bylo tak krátké, ale nechtěla jsem ae rozepisovat na další kapitolu. Snad se vám to líbilo.




Tak zatím ahoj
váš
yellow-dog

Lilly Smithová - 7. kapitola - vygumování a otázky

1. října 2010 v 14:34 | yellow-dog
Ahojky. Doufám že si po rodině Blackových, ještě pamatujete na Lilly Smithovou. Přemýšlela jsem že bych s ní skončila, ale pak jsem se zarazila, a řekla si že tak zlá ještě nejsem. Rozhodla jsem se že udělám film : Sandy a svět za zdí, a to proto že je to šílenství. A já šílenec jsem :D. (neslibuju to, není jistý že to dokončím, ale budu na tom pracovat ) Takže se nedivte když vám tu třeba týden nic nepřidám, protože pracuju na filmu.
Tak a tady už je Lilly :






Lilly byla zase v laboratoři, a už si tam připadala jako doma.
Pan V.D. stál nad ní, a hrozivě se usmíval.
Lilly zasténala.
Pan V.D. se usmál.
Hrozivě.
Sakra.
,,Zajisté víš Lilly, co mi provedla ta tvoje hnusná žlutá postava." Řekl strašidelně.
,,A proto... chci abys ho okamžitě vymazala ze své knížky.
,,A to ihned." Dodal. Lilly na něj jenom zhrozeně koukala. Jak tohle po ní mohl chtít? Vždyť byl živý. Poznala to. To ona mu dala život. A teď mu ho má vzít zpátky. Prostě ho jenom tak vygumovat?
,,Tak půjdeš ho vygumovat, nebo ne?!" Zařval na ní pan V.D.
,,Ne, nepůjdu, to by nebylo správné."
Pan V.D. zuřil.
To poznala.
Ale ona ho nevygumuje.
Nikdy.
Pan V.D. popadl zuřivě gumu, a vzal její příběh. Ale ne to snad...,,Néééé!!!!!!!" Vykřikla Lilly hystericky.
A utekla.
Moc hrdinské to ale nebylo.
Ale to jí bylo jedno, utíkala na to jediné možné místo, kde jí nemohly najít.
Do dutiny stromu v parku. Ten strom měl už přes 1000 let. Nebyl ale vzácný, nikdo si ho nevšímal, a nikdo také nevěděl že uvnitř sromu je díra, o níž věděla jenom Lilly.
Bylo to jediné bezpečné místo o němž věděla. Četla, že prý by se děti měli cítit doma v bezpečí.
Ale ona nebyla dítě.
Nebo byla?
A když nebyla dítě, tak co vlastně byla?
A kde je její domov?
A co se s ní stane, jestli panu V.D. vyhoví, a napíše pro něj články?
A co se stane potom?
A existuje vůbec nějaké potom?
Na tyhle otázky Lilly nemohla nalézl odpověď, ať se snažila, jak chtěla.
Ale snad na ně někdy odpověď najde... někdy potom... jestli ovšem nějaké ptom vůbec bude.... ale co když nebude ani nic?... Protože nic je něco.
A jak to potom bude s Lilly dál?...


------------------------------------------


Doufám že se vám líbila. Vím že opět ení něco extra, jsou tam vlastně jenom krátký příběh, a otázky, ale alespoň něco.

Lilly Smith´s - 6. kapitola

26. září 2010 v 19:49 | yellow-dog
Ahojky. Jak jste si (možná) všimli, dala jsem k mým starým článkům obrázky, aby je to trochu oživilo.
Před chvilkou jsem si vytiskla celou Sandy a svět za zdí, takže mám čtení na spaní :D.
Obrázky s panem V.D. budou, slibuju.
No abych vás dlouho nenudila, tak tady už to je :

--------------------------------------------------------------------------
-------------------------------------------------------------
-------------------------------------------------------------------------------------------
-----------------------------------------------------------




Lilly zase seděla na posteli.
Něvěděla co má dělat, a co hůř ani pořádně nevěděla kdo je, věděla jenom že ze srdce nenávidí pana V.D.
Zase měla deník.
To je dobře.
A měla ten prokletej zlatej náramek...to je špatně.
Přemýšlela co ve svém životě napsala, a zděsila se.
Bylo toho moc.
A většinou to byly horory.
Sakra.
Ale ne...
už zase byla v laboratoři.


---

,,Tak už jsi pro nás něco napsala?" Zeptal se Lilly netrpělivě pan V.D.
,,Ne." Řekla klidně Lilly.
Byla v laboratoři, a pan V.D. se nad ní nebezpečně nakláněl, ještě nikdy ho neviděla takhle zuřit.
Asi mu neměla říkat, aby na ní přestal slintat.
Nevěděla jak z toho ven.
Tentokrát byla doopravdy v průšvihu.
Už týden nebyla ve škole, ale pan V.D. jí napsal omluvenku.
Takže se po ní nikdo nesháněl.
Zatímco ale přemýšlela... jí pan V.D. napojoval k dalšímu hororu.

-------

Zase byla na hřbitově.
A zase doufala, že je to jenom zlí sen.
Pan V.D. kráčel naproti ní, a hrozivě se usmíval.
Lilly polkla.
Už byl pět metrů pře ní když...
...na něj skočil obrovskej žlutej medvěd.
Žlutej není to správný slovo, spíše zlatý medvěd.
Srazil pana V.D. k zemi, a on jenom mžoural.
Popadl ho bílími tesáky, a běžel s ním za kostel.
Tam už byl slyšet jenom křik.
A Lilly si vzpomněla,...ano psala o malé holčičce jménem Lilly, kterou obtěžoval Pán Hrůza.
A když byl Pan hrůza pět metrů před ní... tak stejně jako pan V.D. byl zraněn.
Zraněn.
Takže je naživu, což znamená... že se bude hodně moc zlobit...
Lilly se dala na útěk.
Nevěděla kam, a ani proč běží, ale chtěla prostě utéct tomu divnému světu.


pokračování příště...



-----------------------------------------------------
----------------------------------------------------------------
---------------------------------------------------------------------------
---------------------------------------------------------------------------------------
-------------------------------------------------------------------------


Doufám že se vám kapitola líbila. Moc se v ní sice nestalo, ale přece...
...no snažila jsem se :D.



tak zatím ahoj
váš
yellow-dog

4 kapitola - Lilly Smiths

20. září 2010 v 20:26 | yellow-dog
Ahojky.
Omlouvám se, že jsem tu tak dlouho nebyla, ale prostě nebyl čas.
Mám hotové obrázky na animaci, takže už je musím jenom nafotit, stáhnout si program na animace, a udělat animaci :D. No jo, zní to strašně já vím, ale snad se to povede.
Tak abych vás dloho nenudila, tak tady už to je :




Lilly seděla na posteli.
Tenhle týden už takhle seděla potřetí.
V rukou pevně držela deníček, tak pevně, až jí klouby na rukou zbělely.
Proč zrovna já? Ptala se sama sebe v duchu.
Začala si pohazovat s deníčkem.
Zase jí ho můžou ukrást, a potom nebude v bezpečí nikdo.
Ale co když...
...co když můžou tohle udělat s jakoukoli knížkou, co když jí můžou uvěznit do nějakého hororu?
To není možné.
Nemůže být.
To by museli vynalézt stroj, pod který by dali knížku, a napojili ji na člověka.
Je to jako v nějakém scifi seriálu.
Lilly zamžikala.
Ale ne...
...už zase byla v laboratoři.



-----


Pan V.D. se na ní hrozivě usmíval.
Nevěděla že je zrovna on ten tajemný pán V.D.
Poznala to až když se mu podívala na štítek se jménem.
Polkla.
Pan V.D. nic neříkal, jenom se na ní laskavě usmíval.
Chtěla promluvit, ale nemohla.
Sakra.
Pan V.D. přinesl její deníček a začal v něm listovat, Lilly ho chvilku zděšeně pozorovala, ale pak si všimla ještě něčeho horšího...
...na stole byla knížka hororových příběhů.
Zděšeně se na něj podívala, a on se jen zlomyslně usmál.
Snažila se zvednout ze sedátka lae nemohla, co to...
Začala a ocitla se v hororu.

-----


,,Ale ne." Zašeptala. ,,Ne to ne!" Vykřikla zděšeně.
Byla uprostřed hřbitova.
Pan V.D. kráčel naproti ní.
Asi se sám napsal do knížky.
Pan V.D. už stál naproti Lilly, a jí se zrychlil dech.
Promluvil.
Naprosto klidně.
,,Lilly Smithová, všimli jsme si že máš talent na psaní. ",,Chtěli by jsme tě zaměstnat. Souhlasíš?"
,,Ne." Odpověděla vzdorně Lilly.
A pak si něco uvědomila.
,,Ano. Toto je tvoje povídka, tvoje povídka o tom jak mrtví vylézaly z hrobu, a zabili malou holčičku. Hodila se mi k tomu, abych jí použil jako místo vyjednávání. Je k tomu přímo, jako stvořená." Řekl vzrušeně pan V.D.
Lilly polkla.
,,A vy mi čtete..." Pan V.D. jí ale přerušil. ,,Nenečtem e ti myšlenky, ale člověk je jako knížka. Na tváři má napsáno co si myslí, a minulý týden jsem se ty knížky naučil číst. "
Odpověděl teď už nevzrušeně Pan V.D.
,,Víš, jak už jsi si uvědomila, nebo aspoň jednou tušila, my můžeme svým strojem umísti lidi pouze do tvých příběhů. Ještě jsme nepřišli na to proč. A dokud na to nepřijdem tak tě potřebujeme. "
Lilly si povzdechla.
,,A ty příběhy napíšeš." Šeptal jí teď do ucha pán V.D. ,,Napíšeš je." Šeptal jí hrozivě do ucha.
Už to nebyl ten klidný hlas, který používal předtím.
Tenhle zněl výhružně.
Až moc výhružně.
,,Souhlasíš?" Zeptal se Lilly.
,,A když nebudu souhlasit pustíte mě ven?" Zeptala se vystrašeně Lilly.
,,Ale Lilly, nebuď tak sobecká, nejde tu jenom o tebe, jde tu o tvojí milou rodinku.
Snad nechceš, aby zbytek života strávili na hřbitově, nebo ano? Zapomenuti. Zničili by jsme jim všechny dokumenty, nikdy by neexistovaly."
Lilly zalapala po dechu.
Začala doufat že je to jenom sen.
Pan V.D. vytáhl náramek, byl celý ze zlata.
,,Tady, aby jsi si nemyslela že to byl jenom sen."
Lilly zavřela oči.
A otevřela je.
V ruce držela zlatý náramek.


--------------


Nevěřícně se na něj koukala. Zlatý náramek se neodolatelně blyštil.
Odkud ho jenom má?
Ale pak si vzpoměla na předchozí den.
Ale to byl jen sen, a nebo ne?
Jaký je mezitím vlastně rozdíl?
Ale co když už mezitím rozdíl není?
A nebo co když je rozdíl tak malí, že ani není vidět?
A jak se potom pozná, co je vlastně sen, a co je realita?!

---------------

Pokračování příště.




------------------------------------------------------------------------------
---------------------------------------------------------------------------------------
------------------------------------------------------------------


Snažila jsem se napsat nějaký dlouhý článek. No uznávám že zas tak dlouhý není, ale snad mi odpustíte :D. Jinak omlouvám se že končím otazníkama, ale trašně se mi to líbí :D.
Já osobně teda fandím Lilly.
A komu fandíte vy?
Lilly a nebo panu V.D.?





Tak zatím ahoj
váš
yellow-dog

Kapitola !!!!!

14. září 2010 v 13:44 | yellow-dog
Ahojky. Díkyza pozitivní komentáře v minulém článku. Myslela jsem, že mě za ten článek budete všichni nenávidět :D. Zase píšu o volné hodině, takže opět čekejte s mini kapitolou.
Tak abych vás dlouho nenudila... :




Lilly seděla na pařezu a přemýšlela.
Klekla si, a upřně se podívala na pařez.
Opřela se o něj.
Pařez se vysunul.
A lilly koukala do obrovsky hluboké díry.
Skočila.



Lilly byla zase zpátky v laboratoři. Věděla co musí udělat. Popadla deník, co ležel na stole, a utíkala zpátky domů.
 Doma se podívala na tu spoušť. Některé stránky byly vygumované, a některé poničené.
Podívala se na zadní stránku deníky. Bylo tam vyryto : S pozdravem Pan, VD.
Lilly v ten okamžik začala nenávidět Pana VD.
Ale pak si něco uvědomila.
Když dali do deníku jí tak... to můžou udělat s kýmkoli.
Lilly zaklela.




----------------------------------------------------------

Hrozně,hrozně, ale hrozně moc se omlouvám za tu délku, ale prostě není čas :(.
Jsem nenapravitelná.
Ale aspoň bude hodně kapitol :D.



Tak zatím ahoj
váš
uspěchaný
yellow-dog

3 . kapitola

11. září 2010 v 12:04 | yellow-dog
Ahojky. Abych svůj blog úplně nezanedbala, tak vám sem dám 3. kapitolu Lilly Smithové.
Na svou obranu ale musím uvést, že v Září 2010 jsem napsala zatím nejvíc článků, takže lámu rekordy :D.
No nic. Tak tady už to je :


-------------------------------------------------------------------------------------------------

Sakra. Pomyslela si Lilly.
Někdo mi ukradl deníček, a já si toho ani nevšimla, jak jsem byla zasněná.
A teď v něm gumuje.
Sakra.



,,Lilly, probuď se! Musíš co nejdřív najít ten deník, než ho začne přepisovat. Lilly, nebudeš si pak moct jednoduše vymyslet nový svět, protože ten starý by to nedovolil.
Lilly, jdi do ulice Women street, zloděj tam na tebe už čeká. "



Lilly se probudila. Zase nějakej divnej sen.
No co.
Oblékla se, a utíkala na Women street.


Čekala. Zhluboka se nadechovala a vydechovala, jak běžela. Někdo na ní promluvil.
,,Lilly."
Ten hlas Lilly nepoznávala.
,,Ach Lilly, ani nevíš, jak je mi líto že to musím udělat."
,,Co musíte udělat, a proč?!" Řekla nebojácně Lilly.
,,Tohle." Řekla ta osoba, a přehodila přes ní pytel.


Lilly se probudila v laboratoři.
Kolem ní bylo plno zkumavek.
Tohle se jí nelíbilo.
A navíc si nepamatovala jak se sem dostala.

Najednou byla zase ve svém světě. Byl stejný jako předtím ale...
...ona přece teď nepsala a ani nečetla.
Takže... museli objevit způsob jak jí uzavřít v jejím vlastním světě.
Ano, to bylo ono. Všechno bylo skutečnější než kdy dřív.
Proboha. Je to jako vězení.
Ale pak si uvědomila něco mnohem, mnohem horšího je součastí příběhu takže, jí mohou kažkou chvíli vygumovat...
a když jí vygumují tak nebude existovat.
Nikdo si jí nebude pamatovat.
Ani její vlastní matka.


Pokračování příště.

----------------------------------------------------------------

Myslím že to má takový to napětí, a to se mi líbí.
Kapitola opět není nějak extra dlouhá, ale lepším se :D.
Doufám že jste pochopili, protože já to moc nechápu, a to jsem autorka :D.
Možná už sem dneska konečně přidám ty obrázky.


Tak zatím ahoj
váš
yellow-dog

2. kapitola

10. září 2010 v 14:19 | yellow-dog
Takže, po včerejší ultrakrátké kapitole (:D), jsem se rozhodla, že tahle bude přece jenom delší.
Takže tady už to je :





Sandy si začala broukat melodii. Už zase byla ve svém světě. Už zase byla šťastná.
Zvedla malý kamínek ze země, a začala si s ním bezmyšlenkovitě pohazovat.
Milovala tenhle svět.
Svět bez hádek, hladu, nemocí a utrpení. Svět kde si všichni byli rovni.
Svět který neznal zlo.
To ona ho vytvořila.
Sedla si na nedaleký pařez.
A vytáhla notes.
Rozhlédla se kolem sebe. Tolik věcí se musí opravit. Začala psát. Krajina kolem ní se začala měnit.
Už nebyla na louce uprostřed lesa. Už byla u průzračného jezera, které se jenom třpytilo. Ochutnala vodu. Byla tak úžasně dobrá, tak dobrá jako by to ani nebyla voda, protože voda nikdy není takhle dobrá.
Napila se znovu.
A pak...,,Lilly! Lilly, no tak přestaň už psát a všímej si mě jednou.



DO KNÍŽKY

Lilly přestala psát. ,,Co je mami?!" Řekla rozzuřeně.
,,Už si zase píšeš do toho svého deníčku." Začala jí vyčítat matka.
,,Mami prosím..." ,,Vždyť už jdu."
Klapli dveře.
Lilly se zase pustila do psaní.



Na kraji jezera se objevila elfka. Začala hrát. Tak úžasnou melodii, že i ten nejzlejší člověk na světě se musel zastavit, a poslouchat.
Ale nejzlejší člověk na světě jí neslyšel.
Slyšela jí jenom Lilly.
Kochala se.
Ale kochala se příliš dlouho, a tak zapoměla na čas, a tak se stalo že...


...jí někdo, ukradl deník, a začal v něm gumovat...

----------------------------------------------------------------------------------------------


Doufám že se vám kapitola líbila. Musím přiznat že taky není nějaká extra dlouhá, ale snad je aspoň delší než ta předchozí :D. Strašně mě baví popisovat věci, takže jste možná při téhle kapitole umírali nudou, ale snad se vám alespoň jedna věta líbila.

PS : začínám kreslit obrázky



Tak zatím ahoj
váš
yellow-dog

1. kapitola

9. září 2010 v 18:41 | yellow-dog
Ahojky. Tak jak jsem slíbila, je tu první kapitola Lilly Smithové. Možná že budu pro jednou pilná, a udělám animovanej film, ale to vám rozhodně neslibuju. Tak tady už je úplný začátek knížky :



,,Lilly, Lilly, ty to tajemství znáš Lilly. Až to bude zapotřebí tak ho vyslovíš před celím světem. Teď už se ale probuď Lilly, čeká tě perný den."




Lilly se s trhnutím probudila. To byl ale divný sen. Otřepala se.
Ach ne. Dneska je zase škola.



                                                      o 3 hodiny později

,,Spí?",,Já nevim štouchni do ní." Lilly se probudila. Celá třída se na ní koukala.
A její paní učitelka nezapoměla být jízlivá.
,,Ááá slečna se ráčila probudit. Tak čti." Řekla jí učitelka.
,,Nevím co mám číst." Řekla pomalu Lilly.
,,Tak ona neví co má číst!" Zvolala dramaticky učitelka, a dala Lilly pětku.

      
Lilly Smithová


Lilly byla doma. Začala si broukat melodii. Už byla zase v dobré náladě.
Otevřela si klíčkem krabičku se svými spisy, a pustila se do psaní...



                                                           pokračování příště


    ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Nic moc. Ale budu se snažit mít to co nejlepší. Jinak vím že je to extra krátký, ale buďte milosrdní, protože je to teprve 1. kapitola :D.
Pokračování bude.



Tak zatím ahoj
váš
yellow-dog

Lilly Smithová

9. září 2010 v 16:56 | yellow-dog
Ahojky. Připravuju  první kapitolu o Lilly Smithové :). Lilly je 12 letá holka, která svůj život většinou prodlévá ve snách. A když nesní, tak kreslí a nebo píše. Má ale jednu výhodu - zná obrovské tajemství, které zná jenom ona. 


Lilly Smithová

Ještě vůbec nevím, o čem to bude, ale mám alespoň malou představu :D.
Takže se začínám vrhat na psaní, a (snad) sem dneska konečně dám obrázky :).



Tak zatím
váš
yellow-dog
 
 

Reklama