Sandy a svět za zdí

5 kapitola (!!!!!!!!!!!THE END!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!)

7. září 2010 v 15:40 | yellow-dog
Takže tady přidávám pátou kapitolu Sandy a svět za zdí. Omlouvám se že jsem sem ještě nedala ty obrázky, ale slibuju že do měsíce tu budou. Jinak, četla jsem si interwiew s Lady Vannilkou. Myslím si že by do AK nikdy nezapadli. Nejvíc se totiž podobají blogům s pixelQami a BleskovQami. Já samozřejmě taky v AK nejsem, a tak doufám že si mě nikdo nepřiřazuje k neautorským blogům s PixelQami. No nic, tohle jsem sem prostě napsat musela. A tady abych vás nemučila moc dlouho, je pátá kapitola. :



Sandy zalapala po dechu. Královna se  ale jenom ušklíbla. ,,Tak kde máš svého ptáčka?" Zeptala se posměšně. Zlatý pták  chtěl sletět  ze Sandynina ramene dolů na zem, ale Sandy ho zastavila. ,,Nejdřív musíš dát na černého ptáka něco co máš na sobě." Řekla Sandy královně. Královna si odfrkla. Věděla že když dá něco co má na sobě černému ptákovi,  tak že to co bude bolet jeho, bude bolet i jí. Zalapala po dechu, a sundala si řetízek co měla kolem krku.


Souboj začal, královna se začala kroutit pod tím, jak zlatý pták škrtil černého ptáka. Ale pak se role obrátily, a černý pták začal škrtit zlatého ptáka. Sandy vykřikla. Byla to tak nesnesitelná bolest, že prostě musela vykřiknout. Královna se začala hystericky smát. Zlatý pták padal do bezvědomí, ale pak... Sandy se rozeběhla k černému ptákovi. Popadla dýku co ne náhodou ležela v královnině stole a rozeběhla se. Věděla že každou chvíli by se královna rozeběhla, dýku sebrala, a zabila ji, ale na to teď nemyslela. Důležitý byl jen čas. Viděla jak se královna dala do běhu směrem k ní a zrychlila. A v jedné sekundě zabila černého ptáka. Královna padla k zemi. Vytahovala si z kapsy malou zlatou kuličku, a něco si pro sebe mumlala. Sandy se k ní naklonila, a začala rozeznávat slova. ,,Tohle je jediná cesta jak se dostaneš zpátky domů." Šeptala jí královna do ucha. ,,U bílé královny není žádný východ." To byla její poslední slova. Potom padla.



Sandy si prohlížela tu zlatou kuličku. Upadla jí, snažila se jí sebrat, ale omylem na ní šlápla. ,,Sakr..." Začala. A pak se svět roztočil.



Byla zase zpátky v té komoře. Omítka byla zase na svém místě. A ona v ruce držela sklenici s marmeládou. Asi se jenom zasnila. Šla zpátky do pokoje, a pokračovala v snídani.



------------------------------------------------    THE    END  --------------------------------------


PS : já vím, ale nevěděla jsem co mám napsat, a tak jsem to musela useknout.
PSS : pokud chcete pochopit konec, musíte si přečíst začátek :D.
PSSS : připravuju nový příběh, takže se máte na co těšit !



Tak zatím ahoj
váš
yellow-dog

4 kapitola (!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!)

6. září 2010 v 14:47 | yellow-dog
Ahojky :). Včera jsem se na počítač bohužel nedostala :(. Tak vám to dneska alespoň trochu vynahradím :). Vím že si moje příběhy moc lidí nečte, ale nejde mi o návštěvnost, ale o kvalitu.
Tak snad jste si přečetly (nebo přečtete) alespoň kousek mého článku :D.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Tak tady už to je :




Sandy otevřela oči, byla zase na tom bílím pegasovi. Rozplakala se, tolik toužila se s ním znovu setkat. Pegas překvapeně otočil hlavu. No samozřejmě! Nikdo si nic nepamatuje! Že jí to nenapadlo dřív! Usmála se a namířila Pegase tím správným směrem.

Sandy opět kráčela do černého království. Před tím se nebála protože byla přímo zaslepeno pýchou, zlostí a zlomyslností, ale teď by byla radši někde jinde. Došla ke strážím. ,,Co potřebuješ holčičko?" Zeptal se jí drsně jeden ze strážných. ,,Chtěla bych jít za černou královnou." Odpověděla Sandy. ,,Dobrá holčičko, jen tu pěkně počkej, vsadím se že až jí poznáš, budeš radši kdyby jsi mlčela." Odpověděli jí se smíchem strážní a odkráčeli.



Sandy čekala. Po 2 hodinách toho ale měla dost, a rozhodla se, že si pro královnu dojde sama. Zalovila v kapsách u šatů, jo tímhle by to možná šlo, pomyslila si Sandy a stčila do zámku drátek.
Po půl hodině zámek konečně povolil. Sandy se snažila být nenápadná, ale moc jí to nešlo, vzhledem k tomu, že byla jediná na centimetr posekané černé trávě kilometry daleko. Uviděla zlatého ptáčka, toho co se tak usilovně pral s tím černým, a něco jí napadlo. Vzala ho do ruky a něco mu pošeptala. Usmála se, a měla pocit že se ptáček taky usmál, navzdory hlavně tomu že byl ptáček.


Zaťukali na hlavní bránu. ,,Vstupte." Ozval se hlas, jakoby vytažen ze záhrobí. Vstoupili, zámek vypadal jinak než posledně. Sandy zaťukala na černé dveře. ,,Vstupte." Ozvalo se znova. Sandy opatrně vstoupila dovnitř. Nejdřív neviděla nic, ale pak jí spatřila. Tak temná a ošklivá jako nikdo jiný. Vypadala jako mumie ticíc let po tom co jí pohřbily.


pokračování příště...


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Vím, v téhle kapitole se nic moc nestalo, a to hlavně proto že jsem polovinu kapitoly omylem smazala, a byla jsem líná psát to znovu.
Myslím že má návštěvnost by byla větší, kdybych byla v AK, ale to je jedno.



Obrázky nakreslím slibuju.

----------------------------------------------------------------------------

Tak zatím ahoj
váš
yellow-dog

Další obrázky do knížky :)

30. srpna 2010 v 21:44 | yellow-dog
Ahojky. Zase jsem kreslila (a fotila) obrázky do mé knížky. Musím říct, že snadnější je kreslení. Doufám že se vám moje články líbí. No a tady už to je :


Sandy
ruka

panenka
  fotky jsou nekvalitní :(. Asi je ještě předělám.



Tak zatím
váš
yellow-dog

3. kapitola (!)

30. srpna 2010 v 11:43 | yellow-dog
Ahojky :). Takže rozhodla jsem se že budu muset pohnout s tou knížkou, jestli to chci někdy dokončit, a tak se budu snažit psát a kreslit co nejvíc. K první kapitole už mám obrázky takže musím jenom počakt na fotky :). Jinak doufám že si moje povídky někdo čte :D. No nic. Tak tady už to je :


Sandy se cítila provinile. Malý bílý ušmoulaný zajíček kvůli ní pořád plakal. Najenou potkali zvláštního tvora, černého psa který byl uvázaný na černém voze, v kterém byla královna. Sandy se lekla když královna řekla mrtvolným hlasem : ,,Kdo jste a komu sloužíte?" Už to nebyl ten sladký medový hlas jaký Sandy znala. Tenhle hlas měl vůni hřbitova. Malí bílý ušmoulaný zajíček se za ní schoval takže usoudila, že mluvit bude muset ona. ,,A kdo jste vy, paní?" Řekla rozzlobeně. Cítila jak královna ztmavla a zvětšila se vztekem. ,,Já jsem černá královna, ty spratku! Já to tu celé řídím! Je to můj svět!" Křičela královna.


V černém vězení se Sandy nudila, už jí nebavil pláč malého ušmoulaného zajíčka. Už nechtěla ani přemýšlet nad tím co s ní udělají, až jí pustí ven. Chtěla domů za máou a za tátou. Ale jediná cesta jak se dostat domů bylo dostat se k bílé královně, a ta byla až někde za humnama. Povzdechla si. Za to všechno může ona. Rozhlédla se kolem sebe, a uviděla malou škvírku s tlačítkem. Zmačkla ho. Ale místo čerstvého vzduchu se naskytla druhá stejně velká cela. Uprostřed té cely ležela malá postavička vyzáblá na kost. A ta postavička vyzařovala ... záři. Tu záři která tady byla předtím. Byla to bílá královna, akorát menší a ještě hubenější než předtím. V ruce držela malou duhovku a s tou otáčela. Ani si nevšilmla že tam Sandy je.

panenka


Po půl hodině si Sandy konečeně všimla, a pokynula jí aby se posadila. ,,Cos to udělala dítě." Naříkala šeptem. ,,Tenhle svět jsi přivedla do zkázy, a to jenom kvůli sobě." ,,Ale já..." Bránila se chabě Sandy. ,,Zasloužila by sis dva roky pekla!" Řekla už víc nahlas královna. ,,Napravím to šeptala Sandy,  ,,jen mi dejte šanci." Prosila. Bílá královna jí podala malou duhovku a řekla : ,,vrať se v čase a udělej co je potřeba." Zašeptala královna a zmáčkla jí ruku s kuličkou.
Svět se zatočil.

ruka
Dofám žese vám to líbilo :)

tak zatím
váš
yellow-dog

Druhá kapitola !

29. srpna 2010 v 21:26 | yellow-dog
Ahojky . Pracuju na obrázcích, ale jsem strašně líná dávat je sem :D. Stejně tak je to s psaním, nápady mám, ale nezapíšu je. Ale nebojte připravuju k mejm příběhům obrázky, takže se máte na co těšit :). Tak tady už to je :  


Sandy letěla nad krajinou, a kochala se její krásou. Ale po dvou hodinách cesty už jí krajina nepřišla ani zdaleka tak krásná jako dřív. Krajina jí děsně nudila, a myslela si, proč vlastně letí na tom hloupém pegasovi. Řekla mu aby zastavil u nejbližšího potoka. Klekla si a nabrala si do dlaně vodu. Byla tak průzráčná až se Sandyna tvář odrážela v zářivých odlescích, ale to sandy neviděla. Viděla jen nudnou špinavou vodu. Nasedla na Pegase a nasměrovala ho na černé království.

jednorožec a Sandy


V černém království byli překvapeni že se tam Sandy objevila dobrovolně. Dokonce se ohlíželi za ní, jestli neuvidí toho kdo jí přivedl. Sandy vstanula před černou královnou. ,,Sedni si dítě nebudeš tu přece jen tak stát, ne?" Řekla královna medovým hlasem. Sandy si sedla a začala se mračit. ,,Copak tě trápí dítě?" Zeptala se královna opět medovým hlasem. ,,Nechceš třeba čokoládu nebo něco jiného?" Zeptala se královna. ,,Čokoládu." Odpověděla klidně Sandy. ,,Tak povídej, copak tě trápí dítě?" Zeptala se už podruhé královna. ,,Nudí mě tento svět, chci jiný!" Řekla Sandy nafoukaně. ,,Ale to se dá zařídit dítě, stačí jenom tohle podepsat, a hned můžeš být v jakém světě chceš. Co třeba svět cukrovinek? Nebo svět zvířat? Stačí to jen podepsat. Našeptávala Sandy do ucha královna. A tak Sandy podepsala.


Sandy a černá královna


Sandy se ocitla ve světě cukrovinek a strávila tam dva dlouhé roky, a pak jí černá královna vyvrhla zpět do své země.


Kde to jsem? Co je to za místo? Chci k bílé královně, jedině tak se dostanu domů! Říkala si sama pro sebe Sandy. Podívala se kolem sebe byla to jenom šedivo-černá krajina a sem tam pařez. Působila pochmurně a strašidelně. Za pařezem se něco hýbalo, koukla se tam a viděla malého bílého uplakaného zajíčka. Ten se jen třásl strachy, a když si jí všiml nadskočil strachy. ,,Prosím nezabíjej mě ani moji rodinu, splníme všechny tvoje přání černá královno jen nás prosím nezabíjej!" Křičel v brekotu vystrašený zajíček. ,,Ale já nejsem černá královna ozvala se pomalu Sandy. A zeptala se : ,, A co se vlastně stalo? Co se stalo s bílou královnou?" Králíček pořád ještě vystrašeně se zeptal :,, A můžeme ti věřit?" A hned na to začal vyprávět. Vyprávěl jaká to dřív byla nádherná země, a že jediné co jí škodilo byla černá královna. A že jednoho dne přišla dívka z jiného světa, která měla černou královnu zničit, ale místo toho že je zradila. Že podepsala smlouvu černé královny o tom že ona, ta dívka, bude dva roky v říši cukrovinek, a černá královna bude mít už navždy tenhle svět. Na konci vypravování se zajíček rozplakal. ,,Mám děti a manželku a už 2 roky se schováváme před černou královnou." Naříkal. A potom řekl : ,, Povídá se že na to existuje protikouzlo které by to zrušilo, ale že ho může vyslovit, jen ta dívka, co podepsala smlouvu. Proto všichni prohledávají říši, my abysme jí to vysvětlili, a černá královna aby tu dívku zabila.

Doufám že se vám to líbilo :)
PS : obrázky budou, slibuju


Tak zatím
váš
yellow-dog

První kapitola !

21. června 2010 v 14:04 | yellow-dog
Ahojky . První kapitola knížky už je tady ! . Doufám že se vám bude líbit .(Trochu jsem jí i pozměnila).Přeju hezké čtení.




Všichni jí říkali jenom Sandy. Namohla za to, že se jí vždycky naskytla příležitost pořádně se zasmát. Byla docela normální. Někdy. Jednou určitě. Možná. Vždycky se ráda zasmála. Bohužel neměla moc
kamarádů, protože bydlela v malé vesničce za městem. V tuto chvíli se probudila. Zdál se jí hodně divnej sen ale na to už zapomněla. V tuto chvíli musela do školy. Najednou jí něco napadlo. ,,Mami už můžeš jít do práce, já to tu zvládnu!" ,,Dobrá tak když chceš…" nato se zaklaply dveře. Uf tak do školy nepůjde, se školou už si pro dnešek nemusí dělat starosti. Šla si vzít něco k jídlu ale hned jak otevřela dveře do spižírny všechno na ní začalo padat. ,,Au!" křikla když na ní spadl pytel s moukou. Kousek omítky se odloupl od stěny. ,,Musíme s tím něco udělat to přece nejde aby…" zmlkla. ,,Co to je?" Uvědomila si ž je v místnosti sama a že mluví sama se sebou. Bohužel mezi její vlastnosti
patřila i zvědavost. Podívala se znovu na místo,kde před chvílí byl ještě kousek omítky zblízka. Vůbec by si toho nevšimla, kdyby to nevydávalo tak krásnou hudbu. Zněla jí v hlavě byla…nádherná. Tam kde opadala omítka bylo krásné duhové světlo.
Které jakoby vyzívalo aby po něm člověk vztáhl ruku a prošel zdí. Nohy se jí začaly sami od sebe pohybovat. Zatímco mozek říkal že narazí hlavou do zdi, nohy si dál běhali jak chtěli. Prošla zdí. A ocitla se v paláci.     


Sandy

                                                                                                                                                                                         
V paláci to bylo nádherné. Všude rostly kytky a stromy. Všude hrála překrásná hudba. Člověk měl pocit že všechny miluje. Najednou se před ní zjevila paní na bílém koni . Měla krásné modré šaty které jí sahaly až na zem,hnědé úžasné vlasy, bílé rukavičky a sněhobílou tvář. Působila dojmem naprosté dokonalosti stejně jako její svět. Ale Sandy si uvědomila že nic ve vesmíru není dokonalé a začala jí nedůvěřovat. ,,Vítej." Řekla medovým hlasem. Sandy si všimla že má na krku lahvičku se stříbřitým obsahem ale královna jí rychle zastrčila za šaty. Sandy neměla dost odvahy aby něco řekla. Na to byla moc zbabělá. A tak ta paní začala vyprávět. ,, Před mnoha mnoha lety pocítila jedna dívka radost. Radost z toho že mají radost i jiní lidé než ona. Z toho jak si lidé navzájem pomáhají a z toho jak je svět krásný. Ale pak svět poznala i z té druhé stránky. Poznala jak jsou lidé krutí a zlí,jak jsou podlí a jak myslí jen na sebe. Dostala zlost. Když to děvče pocítilo radost, vznikla jsem já. A když zlost, vznikla moje sestra kvůli které jsi přece tady ne?" Sandy jen kývla protože se na nic jiného nezmohla. Na rameno jí v tu chvíli přiletěl nejnádhernější pták v jejím životě byl zlato-modrý a měl nádech červánku. A na druhé rameno pták černý jako uhel ale taky nádherný. V té chvíli se ptáci začali rvát. Sandy pohlédla tázavě na tu divnou paní a ona jen ledabyle kývla rukou. ,,Přivolám ti Pegase a pak se vypravíš na cestu." Řekla jenom a šla do svého modro-zlato -červánkového zámku. Vyšla ven ani ne za minutu s krásným bílím pegasem.

kouzelný zámek


Uznávám že je to tak trochu kravina . Ale snažila jsem se .
 
 

Reklama
Reklama