Téma Týdne

Genialita

5. srpna 2012 v 15:07 | yellow-dog
Četla jsem články na téma týdne, a hodně lidí psalo o tom že:
  • Nejsou geniální
  • Nikdo není geniální
  • Jejich přátelé nejsou geniální
  • Není potřeba být geniální
  • V této době není nikdo geniální
Možná by mohli stejně dát téma týdne NEgeniální, a vyšlo by to nastejno.
Pravý problém spočívá v tom, že (jak jistě víte) mezi genialitou a šílenstvím většinou zbývá jen jeden jediný stupínek a spousta lidí je ke konci života spíš za kopečkama. Mozart byl například někde daleko v temném údolí, kde ho honili nějaké podezřelé neidenfikovatelné stíny.
Jsem nervózní když tenhle článek píšu, protože jeden chlápek z reklamy na mě neustále zírá.
To mě vážně vytáčí!
Je mi líto, že jakmile se tenhle článek uveřejní, bude pod ním reklama na farmu, což je pořad ve kterém se hodinu (!) řešilo: ,,Páni utekla nám koza!" ,,Nemůžu za to že nám utekla koza!"
,,Koza!" ,,On prostě nechal utýct tu kozu!" ,,Koza!"
Upřímně... je to tak trochu smutné.
Géniové to mají těžké, jakmile se někde objeví, většinou umírají hladem protože se s nikým nechtějí stýkat, a nebo se naopak chtějí stýkat se všemi, a provokat ty nejhustější týpky. Buď trpý hladem, a nebo jsou prostě... no šílení.
Dám vám sem pár ukázek
Někdy můžou být geniové pěkní malí drzí hajzlíci:




Takže? Chcete být geniální?

Tak co? Máte své sny?

13. července 2012 v 21:58 | yellow-dog
Každý sní. Někdo doufá že si vezme prince, jiný že dokáže zlepšit svět. I třeba podnikatelé mají své sny (i když ty jejich většinou zahrnují vyčerpání svých zaměstnanců a oteplení planety alespoň o tři stupňě celsia).
Někteří lidé říkají, že by člověk nikdy neměl snít. Měl by pouze žít svůj život, a netrávit dlouhé chvíle kreslením a črtáním růžových zámků. Položmě si ruku na srdce... je to pitomost.
Lidé potřebují snít na to, aby vůbec byli lidmi. Umíte si představit co by se asi stalo kdyby lidé přestali snít? Kdyby přestali doufat že se jejich životy obrátí nakonec k lepšímu?
Ne, tentokrát vám tu nebudu rozepisovat své teorie, protože já si to vážně představit nedokážu.
Sny jsou to nejdůležitější co máme. Ukrývají v sobě naději, a právě proto jsou tak důležité.
A jaký je můj sen?
Ne, vážně nebudu říkat věci jako : ,,A taky toho růžovýho pudlíka co jsem viděla, ten byl fakt vole..."
Nejdřív jsem chtěla napsat, že mým snem je abych kolem sebe neviděla tolik lidské hlouposti, ale pak jsem si řekla že by to vyznívalo poněkud pesimisticky.
Takže... mým snem je aby si svět vždycky uchoval naději
(A taky nemít sny o tom jak jím růžový sýr, jestli někdo v noci rozdává sny, a čte tenhle článek tak mu vzkazuju, že jsem mu nic neprovedla. Nechápu proč mě tak nesnáší)

Zítra vstávám v sedm a odjíždím s babičkou na prázdniny, takže asi chápete proč tenhle článek není na předávání nobelovy ceny :D. Opět zneužívám téma týdne, a jsem si toho moc dobře vědoma.

Mějte své sny
bye bye
yellow-dog :)

Peklo? Přijímací řízení? Ravenn?

15. června 2012 v 14:40 | yellow-dog
Prosím přeskočte základní tlachání, a věnujte se rovnou tématu týdne.
Vím proč to píšu, věřte mi.

Dobře, rozhodla jsem se že zase pro změnu něco napíšu na téma týdne.
Po minulém článku (jsem strašně vděčná Zemolezník za komentáře) jsem napsala na papír jeden ze svých nejhrůzostrašnějších snů, a hodlám vás s ním velmi dlouho obtěžovat. Jé, už jsem zapomněla jaký je to pocit mít takovou moc jen když sedím u klávesnice.
Je to vážně úžasné.
Ale vy jste na tento článek klikli protože jste chtěli vidět můj názor na krásu, i když, taky je docela dost možné že jste se prostě obyčejně nudili.
Ta druhá možnost mi teď bohužel přijde pravděpodobnější. Kruci.
...:
------------------------------------------------------------------------
,,Promiňte jak že jste říkala že se jmenujete..."
,,Ravenn. Jmenuju se Ravenn."
,,To je zajímavé jméno."
,,Také že má zajímavou minulost. Máte pro mě tu práci?"
,,No víte nemáte moc velké vzdělání, a máme tu kandidátky které mají mnohem větší předpoklad-"
,,Ustrašené myšky jak znám z vlastní zkušenosti. Takové ty, které když ponížíte ani se nebudou bránit jak moc jsou zbabělé."
,,Ale mají vyšší předpoklady."
,,Chci tu práci, mám tu velice důležitý úkol, který musím splnit pro jednu velmi důležitou osobu. Můj nadřízený bývá nerad zklamán, chápete."
Kluk u přijímacího řízení si nervózně poposedl, a tak jak už to bývá, snažil se nějak vyřešit situaci.
,,Takže už máte práci."
,,Ano a součástí mé práce je získat tuto práci abych měla přístup k jistým lidem a informacím."
,,Chtěl bych vědět jaký šéf vám může tohle zadat."
Usmála se.
,,Ale ne, věřte mi, nechtěl byste to vědět. Dělalo by vám to starosti."
,,To jako pracujete u FBI?"
,,Prosím vás, přišla jsem sem snad v saku s vážným výrazem na tváři a tmavými brýlemi?"
Naklonila se k němu, a její černé vlasy jí spadly na bílé ruce.
Zasmál se.
,,Vypadáte trochu jako sněhurka."
,,Myslím že sněhurka by odmítala spolupracovat s mým nadřízeným."
,,Kdo to je?" Dychtivost z jeho hlasu přímo čišela.
,,Ďábel."
,,To je nějaký špatný vtip?"
,,No, tvářím se jako bych právě řekla nějaký špatný vtip?"
,,Ale vy, jste tak krásná to..."
,,Vy lidé jste tak povrchní. Myslíte že krásní mohou být jenom kladní hrdinové? Ti mají většinou dost práce s tím aby zachránili svět, než aby se starali o svou většinou ošklivou pleť."
,,Zlu bych nikdy práci ani nenabídl!"
,,A pak kdo tady koho diskriminuje. Vy lidé jste vážně neuvěřitelní."
,,Jsi zlo!"
,,Omyl, lidé jsou zlo. My vás akorát sem tam zkusíme trochu... umírnit."
,,Umírnit? To jako strčit do rozžhaveného kotle?!" Začínal být rozzuřený.
,,Ne, tam se strkáte sami, věděl jsi že každý se na konci odsoudí sám? To je vážně zajímavé ne. My nejsme zlí. Peklo je vlastně jako vězení, jediný trest je ten, že tam jsi s ostatními hříšníky. Dozorci za nic nemůžou."
Nastala minuta podrážděného ticha.
Pak se začala poťouchle usmívat, a hravě do kluka šťouchla.
,,Četla jsem tvůj spis, chceš vědět na jakém místě umřeš? Pro toho kdo má rád černý humor to někdy může být docela psina."
Pozorně si ho prohlédla.
,,Škoda, ty asi nebudeš na černý humor."
Konečně se sebral.
,,Práci dostane nějaká NORMÁLNÍ asistentka a ty vypadneš jasný?!"
,,Ale vždyť jsme si tak hezky povídali!"
,,Sbohem."
Jakmile se zaklaply dveře, ďábelsky se usmála a s ironickým úšklebkem zvedla k uchu svůj nejmodernější telefon.
,,Mise se nepovedla, jste na řadě."
,,Myslíš že to pozná?"
,,On? Ten vás nepozná ani za sto tisíc let, je to blbeček."
,,To je dobře, nerad se bavím s inteligentími lidmi. Většinou jsou strašní pokud se jedná o detaily.Uvidíme se v pekle."
,,Jasně jen si dojdu pro bagetu, uvidíme se v pekle!"
Kdo říká že ten kdo je krásný je hodný? Kdo tuhle pitomost vůbec vymyslel?
Ale ať už se v jakékoli galaxii odehrává cokoli, nikdy mě nepřestane fascinovat co všechno dokážete vymyslet vy, lidé.
Už vám někdo řekl že v této oblasti jste netradičně nápadití?
Zase se brzy uvidíme,
to vám přísahám
vaše Ravenn.

-----------------------------------------------------

Zase zneužívám téma týdne a moc dobře to vím.
Ale... co naděláte?
Pokud budete chtít napsat pokračování sami si to vyberte v anketě.

Tak zatím ahoj
váš
yellow-dog

Jen tak

5. června 2012 v 18:39 | yellow-dog
Opět jsem tu dlouho nebyla. Mám rozepsané společnosti, a začala jsem si je dávat do takové bývalé krabice od bot. Je to úžasné, víte, je to jako můj vlastní svět. Jestli mi tu krabici někdo spálí nejspíš ho uškrtím.
Počet písniček v mém mobilu dosáhl přes rekordních 450, a cítím depku když neposlouchám hudbu, což jenom potvrzuje mojí velmi známou teorii že jsem na hudbě strašně moc závislá.
A zjistila jsem co by bylo povolání mých snů.
Být novinářka.
Zkoušela jsem psát školní noviny, a ten úžasný pocit bylo asi to nejlepší co jsem za celý život zažila.
Jako když cítíte že jste pro něco byli stvořeni, i když je taky dost možné, že už ze školy blázním, a začínám mít halucinace.
Ani bych se moc nedivila.
Víte co je úžasné? My všichni říkáme že chceme být odlišní, že chceme být originální. Jenže jakmile se najde někdo kdo se od davu jen malinko liší, otočíme se k němu zády, a nechceme s ním mít nic společného, protože je divný.
Jenže kdo je divný?
Ten kdo je špatný?
Ten kdo se nám nelíbí?
Nebo ten kdo neříká to co chceme slyšet? Ten kdo s námi nespolupracuje? Ten kdo je samotář? Ten kterého baví jiné věci než baví ostatní? Ten který poslouchá hudbu? Nebo snad ten kdo se učí? Ten kdo se neučí? Ten kdo jí pomeranče? Ten kdo se zastává ostatních?
Takových otázek mohou existovat miliony, otázka ale je: Proč říkáme že chceme být jiní, když těmi kteří jsou jiní pohrdáme?
Proč říkáme že se chceme odlišit?
A proč jsme vůbec tak strašně moc pokrytečtí, že nic nového ani nedokážeme uznat?
Páni vážně jsem nechtěla aby to sklouzlo do tak moc depresivního článku :D.
Ale je to pravda, a odmítám to odvolat.
Nejspíš jsem jiná, nejspíš jsem divná, blbá (jak často poukazují mí milí spolužáci), šílená, a taky jím pomeranče a poslouchám hudbu.
Ale jsem to já, a nebudu předstírat že jsem někdo jiný, i kdyby mě to mělo přivést na pustý ostrov.
Tak prosím, buďte sami sebou, a snažte se být co nejlepší, i kdyby to mělo znamenat že na vás za to jeden pomstychtivý člověk bude naštvaný.

Tenhle článek jsem původně psala jen ze svého rozhořčení nad svými spolužáky, ale nakonec jsem se rozhodla že ho přifařím k tématu týdne. Vím že je to ode mě podraz, ale jsou i horší zločiny no ne?
Ale i přes tenhle článek stále neznám na moje otázky odpovědi.
Proč říkáme je chceme být odlišní když se toho tak strašně moc bojíme, že se nebavíme s lidmi kteří odlišní jsou?
A proč jimi pohrdáme?
A proč kruci odsuzujeme cokoliv co je trošku jiné, nebo nové než to co známe my?
Pokud znáte na mé zoufalé otázky odpovědi, prosím napište mi je.
-------------------------------------------------------------------------
Tak zatím ahoj
váš
yellow-dog
(který si nepřál aby byl tenhle článek pesimistický)

Slibuju že příště napíšu něco co vám zaručeně zvedne náladu :D.

Napínavá tma

9. února 2012 v 18:44 | yellow-dog
Tma má mnoho podob. Od celkem bezpečného šera, kdy ještě průměrný občan beze strachu vyjde ven, a nemusí se bát že ho něco těžkého a tvrdého brzy praští přes hlavu, až po tu nejčernější tmu jakou si jen dovedete představit.
Já chtěla umět umění splynout ve tmě, ale nějak se mi to stále nedaří. A hlavně - když se skrýváte ve tmě a učíte se, jak být neviděn, napadne vás docela nevinná myšlenka, že možná nemusíte být jediný kdo ve tmě je.
Tma je nevyzpytatelná, je to velká nádherná černá dáma, stejně krásná jako vražedně nebezpečná. Pokud se bojíte jen tmy tak vás upřímně lituji. Chápu vás pokud se mírně obáváte toho co by se v tě tmě mohlo schovávat.
Ale já nyní budu psát o rozhovoru který se odehrál ve tmě poměrně bezpečné, a hlavně ve tmě domova.

----------------------------------

Právě vypnuli proud, a obyvatelé malého bytu uprostřed města se radí co s tím

MIKE : Sakra, už zase vypadl proud. Myslíš že bych měl nahoru dojít a vynadat jim?
CINDY : A proč?
MIKE : Zase měli diskotéku a odrovnali tak polovinu města. Tohle by vážně měli mít zakázané. Co myslíš?

minuta ticha

MIKE : Cindy jsi v pořádku? Proč mi neodpovídáš?!
CINDY : Odpověděla jsem. Neviděl jsi jak sem kývala?
MIKE : Výborně. Mohla by jsi se pro příště orientovat spíše na zvukovou konverzaci?
CINDY : Ach promiň, pojď ke mně ať tě obejmu.
MIKE : Už jsem u tebe, nevyrostla jsi od posledně nějak zlatíčko?
CINDY : Cože?
MIKE : No... máš takovou svalnatější hruď miláčku. Ty posiluješ?
CINDY : Neposiluju, jak jsi na to přišel?
MIKE : Páni! Ty jsi musela vyrůst alespoň tak o dvacet centimetrů! A ty svaly... že ty ze skromnosti tajíš tvé posilování.
CINDY : Miku, právě jsem na něco přišla.
MIKE : A na co miláčku? Víš to jak mě líbáš do vlasů je moc příjemné, mohla by jsi to dělat častěji.
CINDY : Já tě nelíbám Miku! Nejspíš je tu s námi ještě někdo!

další minuta ticha

MIKE : Haló?
CINDY : Pokud je tady s námi ještě někdo tak ať se ozve.
ZLODĚJ : Já.
MIKE : Kdo jsi?
ZLODĚJ : Zloděj.
CINDY : Páni, ty jsi statečný že nám to říkáš takhle na rovinu.
ZLODĚJ : Promiňte paní, ale nevíte kudy bych se dostal ven?
MIKE: Tak ty si myslíš že ti budeme pomáhat? Kryj se zločinče!

zašustění novin
tlumená rána
tlumený výkřik
jemné cinknutí
drsná rána

MIKE: Ha!
CINDY: To bolelo. Zvlášť to tou žehličkou.
MIKE : Miláčku, proboha, já praštil tebe?
CINDY: No jo, kdyby nebyla taková tma, tak bych ti to i oplatila pitomče.
MIKE: Ale kde je ten proradný zloděj?
CINDY: Nevím, je tu tma jako v pytli, hlavně už nadělej žádné útoky.
MIKE: Něco jsem slyšel, neboj se miláčku, budu opatrný.

obrovská rána

POŠŤÁK: J-já j-jsem p-p-pošťák. A-a n-ic jsem-m nep-p-provedl.
MIKE: Omlouvám se, víte měli jsme tu zloděje ale ten už je asi pryč.
ZLODĚJ: Já jsem pořád tady. Podívejte se, já jsem poctiví zloděj, nemohli byjste přestat být tak krutí a ukázali by jste mi dveře?
CINDY: Ale my taky nevíme kde ty dveře jsou!
ZLODĚJ: Podívejte se, já už mám tý svý profese plný zuby, tady vám vracím tu mikrovlnku, a jsme si kvit, ano?
MIKE: Platí.

další rána jak dopadla mikrovlnka na stůl

POŠŤÁK: No vidíte, já mám vlastně docela štěstí že jsem tu takhle s váma. Dole to bylo strašně ponurý. Nezazpíváme si nakonec.
MIKE: To by mohlo být zajímavé.

po pár opileckých písničkách

CINDY: Rozsvícejí! Rozsvícejí!

vše se osvítilo

POŠŤÁK: Tak zase někdy příště.
CINDY, MIKE: Tak někdy příště.
ZLODĚJ: A já už taky půjdu.Tak sbohem.
CINDY, MIKE: Sbohem.

------------------------------------------

Vím že je to šílené, ale berte to tak že je to můj první napsaný scénář.
A navíc... prostě mě to strašně baví. Na film jsem se nezmohla a navíc jsem neměla nápady.

Tak zatím ahoj
váš
temný
yellow-dog

Sociální sítě

28. ledna 2012 v 18:17 | yellow-dog
Tak, po dlouhé době, jsem se zase dokopala napsat něco na téma týdne.
Tentokrát to vlastně vypadalo docela lákavě už na začátku, ale chtěla jsem nejdřív vědět jak se k tomu vyjádří ostatní.
Shrnu to, našla jsem pár článků které se mi docela líbily, a jeden který byl tak zajímavý, že jsem si ho musela dát do záložek. Ten článek je tady.
Jako vždy všichni píšou to samé. Mám ráda facebook, nemám ráda facebook, a asi nejvíc lidí má článek typu :,,Mám facebook, ale moc na něj nechodím, a vy jste hnusní že ho používáte." Super.
Mrzí mě to, ale musím přiznat, že já možná k těm nudným článkům taky přispěju svojí troškou do mlýna.
Omlouvám se.

Jak přežít
Pokud, jste na sociální síti, a lžete jako když tiskne, musíte mít vždy na paměti že nejste jediný kdo lže.
Podstata sociálních sítí totiž tkví právě v tom, že tam lžou skoro všichni. Pokud budete mít tohle na paměti, tak dokážete sociální síť docela slušně přežít. Sem tam škobrtnete, rozbijete si nos, vykrvácíte, ale tak už to v životě, a i na sociálních sítích zkrátka bývá.
Pak, jak vás na to jistě upozorňovali, rodiče, kamarádky, policisté, vnoučata, děti, sourozenci, a možná i pravnoučata, a podivní kolemjdoucí, co se pro sebe usmívají, a jsou docela děsiví, každý není ten za koho se vydává.
Pak mohou vzniknout docela tragické omyly, jako například tady a nebo taky tady.
Je tedy docela pitomost, domluvit se s nějakým úplně cizím člověkem, s úsměvem mu říct své jméno, datum narození, co všechno máte v bytě, jak vypadáte, kdy nebudou rodiče doma, jak by se nejlíp mohl dostat domem do zamčeného bytu, jak vypadají vaše klíče, a další nevinné podrobnosti úplněc cizímu kamarádovi, může se potom stát docela dost nepříjemností.
Minimálně vám někdo ukradne váš notebook, a vy se (bohužel) nebudete mít s kým znovu domlouvat.

Pokud jste průměrně inteligentní člověk, a nepíšete za každou větou mUcQ, tak jistě víte, že na facebooku se používají různé zkratky. Na slovník zkratek jsem vám již dala odkaz, ale je nutné, aby jste vždy měli na paměti co znamenají, neboť jinak se (jako já) budete úplně ztrácet.
Dále je nutné, aby jste si nedělali starosti s takovými triviálními problémy jako jsou i a y, mě a mně, abich místo abych, a podobně. Jakmile začnete jemně poukazovat na to, že věta : Abich, to teda to nj. vám nedává žádný smysl, a začnete žádat o překlad a o slovník (o slovník jsem ještě nežádala) tak si taky nabijete.
Na to aby jste přežili návštěvu sociální sítě, bez vážné ztráty na zdraví (nebo bez vážné ztráty krve), nesmíte si do přátel dávat své nepřátele.
Prostě bych si tam nedávala všechny lidi které jsem kdy potkala na ulici, protože vůbec nevím, co bych psala třeba takovýmu klukovi, kterého nenávidím už od školky.
Pokud si píšete s lidmi kteří píší např.: JsEm MuCulIiNQy pĚQŇoUšKá, nesmíte si nic dělat z toho když vám napíší nějakou sprostou nadávku a nebo urážku.
Pro ně je to podle situace ,,legrace" a nebo to myslí vážně. Musím se přiznat že v tomhle ohledu vám neporadím, protože to sama vůbec nepoznám.
Už se mi asi pětkrát stalo že jsem se bezdůvodně urazila.
Pokud se na facebooku nudíte tak strašně moc, až počítáte články jednoho člověka, bavíte se tak, že jeho fotky přesouváte někam jinam než kde jsou a podobně, asi by jste měli zvážit, že 5 hodin na facebooku, vás moc nebaví, a věnovat se něčemu jinému.
Pokud tam zažíváte nudu, tak proč tam zůstávat?

Já zastáncem facebooku nejsem, ale zase neodsuzuju ty kdo ho mají, naopak mě to fascinuje, snažím se hledat všude, ale stále nemůžu najít jediný důvod, proč bych ho měla mít ráda.
Takže, ať už jste si vzali tyhle sesmolené rady k srdci, a nebo ne, každopádně hodně štěstí.

A málem jsem zapomněla, jelikož já jsem hodný člověk, a přijde mi, že jsem ošidila ostatní sociální sítě, musím vám ještě říct, že na nich platí v podstatě stejný pravidla.

--------------------
Mimochodem, tenhle článek jsem útržkovitě psala týden.
Tady máte výborný příklad toho jak se se vším patlám :D.

-----------------------------

Tak zatím ahoj
váš
NeFacebookový
opět trochu zmatený
a nechápající sociální sítě
yellow-dog

Středověké šílenství - Hony na čarodějnice

4. prosince 2011 v 20:00 | yellow-dog
Konečně jsem se dokopala napsat něco k tématu týdne s tím, že když se nedonutím na tohle téma, tak se nejspíš nedonutím na nic.
Dokonce jsem šla na tetu wikipedii, a ta na mě jako obvykle vychrstla pro mě těžko stravitelné latiské názvy, které jsou sice docela zajímavé, ale pro takového laika jako já, naprosto nestravitelné.
Takže jsem se rozhodla narvat to do povídky.
A ještě jedna malá nevinná poznámka...:
Psáno pod vlivem hudby
Je to moje docela veliká závislost, ale nejsem ochotná to řešit.
Tak tady to je :
------------------------------------------------

U stolu, který byl sám o sobě tak ošklivý, že to ani tak nemotorný pisálek jako já nedokáže popsat, seděli lidé jejichž výrazy byli směsicí hlouposti, zlomyslnosti a jakési naděje na získání peněz.
Všichni měli tupé výrazy lidí, kteří se snaží býti VYCHYTRALÍ to byl - myslím - celkem bolestný pohled.
Pro Jacksona Farewella to také byl bolestivý pohled, nic neříkal, a jen svýma ledově modrýma očima přehlížel situaci.
,,Přátelé."* Řekl, vstal, a celkem hrůzostrašně opřel své dlouhé prsty o stůl.
,,Ach, přátelé. O kom dnes budeme diskutovat?"
Pronesl to chladně. To bylo zvláštní.
,,Christina Weberová."
,,Z čeho je podezřelá?"
,,Udala jí její sousedka, protože prý okouzlila její kočku tak, že se lísá k Christině, a vrčí nasousedku."
Ach bože. Pomyslil si.
Lidská blbost je nepřekonatelná.
Zašlo to příliš daleko, bylo v tom moc peněz, tento princip spočíval na lidské blbosti, a dost dobře vynášel.
A to jsme my.
Pomyslil si.
Pár hloupých tupců rozhoduje o stovkách životech.
Život sám je někdy vážně přehnaně ironický...
,,Pane?"
,,Hmmm?"
,,Má tři pole, krávu a statek, dostali bychom vše pane."
Z jeho nadějného tónu se mu dělalo zle, ale už bylo pozdě zastavit tyhle naduté hlupáky.
,,Dobrá."
Pronesl, a pro efekt si neodpustil bouchnout kladívkem.
,,Odsouzena." Pronesl dutým hlasem.
A šílenství začíná.
Pomyslil si ještě.

Christina jako obvykle četla.
Nebyla hloupá, ne, Christina vůbec nebyla hloupá. Také už jí došlo, že by na ní její milovaná sousedka nejradši hodila vidle.
Zasmála se, a pohladila mezi ušima toho malinkého kocourka.
Někdo se pokusil o hrůzostrašné zaklepání,ale jelikož ten kdo klepal byl velice vyděšen, znělo to spíš jako klepání zaměstnance, kterého si pozval velký šéf.
Christina se zase zasmála.
,,Dále!" Řekla, a stále se smála.
Dovnitř vtrhla rozrušená sousedka. ,,Koukejte jak se směje! Vidíte jí?! To je ona! Čarodějka!"
,,Je asi metr od nás paní, a přestaňte mi prosím mávat tím ukazováčkem před nosem."
,,Musíte jí zatknout!"
,,Proto jsme tady."
Paní na chvíli zmlkla.
,,Tak rychle! Chyťte jí, dokud je tady, a nezačaruje vás!"
Vojáci zaváhali.
,,Neutíká, pořád se jenom mile usmívá."
Sousedka sama popadla vidle, a rozeběhla se přímo proti Christině.
Ta se ale zasmála, zamávala a byla pryč.
,,My tě chytíme! Chytíme tě ty čarodějnice! Upálíme! UPÁLÍME!"
A tak hra začala.

---------------------------------------------------
Myslím že bych v té době nechtěla žít.
Stačilo zařvat:
,,ČARODĚJKA! Hele na ní!" Tím správným tónem, a hned si všichni sháněli vidle.

Tak zatím ahoj
váš
v této době šťastně žijící,
lebedící,
poslouchající,
a píšící
yellow-dog
---------------------------

* Pozn.Autor.: Je pravidlem dávat si pozor na ty, kteří vám s ledovým úsměvem na tváři a v zatuchlé místnosti říkají přátelé.
Mějte na paměti, že když vám to takhle říkají, neznamená to že by si s vámi rádi zahráli nějakou legrační společenskou hru.**
** Pozn.Autor.: Jsem krutá a zlá, já vím, ale nedovedla jsem si prostě odpustit poznámku :D.
 
 

Reklama
Reklama